Tohle je Aleši otázka, která mne zajímá. Kdy a co se sluší říct. A současnou situaci beru jako příklad, nejde mi teď o horovat pro toho či onoho. Jasně, hlásat z kazatelny, kterého kandidáta mají posluchači volit je jistě nepatřičné. Když si ale (i jako farář) s někým povídám, znamená to, že nemůžu říct, kterého kandidáta preferuji a proč? Může farář nosit placku s kandidátem, kterého preferuje? (Sám to nedělám, trochu s ohledem na jiné, taky proto, že pořád kolem sebe slyším, že farář by neměl tohle ovlivňovat. Ale vlastně mně to trochu štve. Potíž vidím v tom, že máme za to, že tím, že vyjádřím svůj názor, tak ho někomu vnucuji. Ale tak to přece není. Ovlivňuji, jistě, ale ne vnucuji. Ale názory si sdělujeme proto, abychom se ovlivňovali, abychom je vzájemně tříbili. A podobně to vidím i s prohlášením synodní rady. Novináři z něj vyčetli, že synodní rada řekla, koho mají členové církve volit. Není to tam. Členové synodní rady vyzvali (to ano) adresáty prohlášení, aby šli k volbám a využili práva svobodné a zodpovědné volby. Zároveň řekli koho budou volit oni a proč. Kde je hranice co, kdy se člověk vyjádřit může a kdy ne?