S diskusí je samozřejmě vždy ten problém, že je nasnadě poměřovat kvantum slov a činů. Ale jsou časy k hovoru a časy k činům. A takém prostory. Dělat bez rozhovoru by bylo stejně zhoubné jako hovořit bez činů. Není-li ovšem nějaká iniciativa paralelním orgánem k oficíálním řídícím a pracovním složkám, není ani kompetentní přijímat nějaká rozhodnutí. Nemyslím, že by z každé diskuse muselo hned něco vyplynout. Vy jste určitě presbyter ne-li kurátor (teď to nebudu zkoumat), že? Ten výstup si musíte na svém poli udělat sám. Žádná iniciativa to za Vás neudělá. A já se opravdu bojím toho, kdyby se o to chtěla pokoušet. Nemyslím, že by nám z krize pomohlo zase nějaké nová hnutí za něco, jakých už v církvi bylo, a všechna ji spíš rozkládala, než že by něco vyřešila. Ani reformace nedopadla úplně podle záměrů reformátorů, je to spíš jen nouzové řešení, z nouze spasení.

Myslím, že ty výstupy si skutečně musíme vzít do osobního života, do sborového života, a pokud jsme nadáni nějakými funkcemi či službami, tak tam. Ale o tom jsem mluvil už mockrát. Vy spoléháte na iniciatyvy typu Krize/vize. Já tomu nedůvěřuji. Uvidíme, co z toho vyleze. Nechme se překvapit.