K prvnímu postřehu: "černobílé vidění" je problém, kterým se ČCE v poslední dobou zabývá, či v kterém dle mého názoru alespoň ochabuje. A právě v těch příkladech, kde Ježíš vytýkal farizeům jejich pokrytectví. V postoji k rozvodu (Nedávno na pražský konvent přišel návrh, který se pokoušel řešit alespoň nějak rozvod faráře. Neříkám, že správně, ale snažil se. A pokračovalo se přistoupením k dennímu pořádku, tudíž se ani o něm nedebatovalo…), v postoji k předmanželskému sexu (ne pouze ten fakt, ale i pouze myšlenka na něj je dle Ježíše hříšná) a další věci. Proto je potřeba někde to černobílé myšlení uplatňovat a někde ne. Dle mého názoru je černobílé minimálně to, co řekl Ježíš. A pročpak se pak stávat písmákem, když nám někteří faráři i teologové tvrdí, že něco v Bibli není pravdivé? K cestám, které nenásledovat: stejně jako jmenujeme Maniny my, mohou jiní křesťané jmenovat evangelickou církev dneška. V každém je něco dobrého a něco špatného. Proto bych onu "charismatickou cestu" určitě nezavrhoval.

Mnoho lidí děkuje Tomáši Molnárovi za tento článek. Já se k ním také připojím. Nicméně, co to u nás stojí? Pokuď toto pouze řekneme a nebude to mít žádný dopad na naše postoje, na naše přístup k církvi, pak mohu říci, že tento článek měl pro nás žádný, či minimální přínos. Snad to tak nebude.