Milý bratře Dospivo.

Dovolím si vás citovat: "Ten rozdíl bije do očí. Zatímco vyznání je u CB vyjádřeno slaně a natvrdo, v ČCE se kolem toho chodí obloukem. Není náhodou počátek všech našich problémů už tady?"

Pro mě jste trefil "hřebíček na hlavičku". Jenže asi jinak než byste to zamýšlel.

První postřeh: Rozdíl mezi ČCE a CB je zřejmý: je to rozdíl mezi tradiční protestantskou (evangelickou) církví a mezi modernizující se evangelikální církví. Ano, evangelikálové říkají mnoho věcí "natvrdo a slaně". I já jsem to tak říkával. A pokud jsem to neříkal, tak jsem tak myslel. Otázkou je, jestli to tak bylo správně? Jestli tento druh myšlení a života "natvrdo a slaně" (a zde nemyslím upřímné vyznávání Krista ukřižovaného a vzkříšeného - i to lze činit střízlivě, avšak bez kompromisů!) nezaváněl poněkud černobílým viděním. Možná je dnes situace moderních evangelikálních společenství jiná než za mě. Možná ne. Doporučuji však každému evangelíkovi, který by se chtěl inspirovat evangelikálním způsobem křesťanství, aby tak činil střízlivě a vše poctivě zkoumal. Myslím, že v moderní historii českého protestantismu jsou dostatečné příklady, kterou cestou nejít, máme-li touhu po modernizaci církve (viz. Maniny či vynucený exil Ochranovských bratří). Všeho s mírou!

Druhý postřeh: Ano, po několika letech v ČCE vnímám, že evangelíci se tak trochu ostýchají vyznávat "natvrdo". A nezazlívám jim to - a dnes ani sobě :). Prostě to nejsou křesťanští fundamentalisté. Nejsou tak vychováni. Ani já už ne. Nic to však nemění na jejich (ani na mé) lásce ke Kristu a k bližním. A na toleranci k jiným pohledům na křesťanský život i na svět.