Moravan zdraví Slezana! :)

Chápu vás. Kdysi jsem zastával stanovisko, že je nutné, aby se veškerý život křesťanův (i biblické vzdělávání a služba) odehrával v místním sboru. Moje rodina byla téměř dávána za vzor aktivního zapojení křesťana do místního sboru. Jenže toto "aktivní zapojení" mívá jeden téměř nepostřehnutelný, ale podstatný háček. Že totiž z misijního hlediska sborová aktivita nemusí mít vždy dopad na okolí. Čili že "sborová aktivita" se nemusí vždy rovnat "misijní aktivita". A to je tak trochu definice problému, který vidím už delší dobu v celém spektru křesťanských církví. A který jsem viděl i ve svém křesťanském životě, u sebe osobně. Pro samou snahu s budováním církve jsem já sám (a vidím to i u jiných) zapoměl na reálný svět. Na to, co sám Kristus řekl o Bohu Otci, o sobě samém a svém poslání a o světě v Janově evangeliu 3, 16-17.

Před lety se mě hluboce dotklo, když jsem četl u Sörena Kierkegaarda: "..byli jsme vzati ze světa, abychom do světa byli opět posláni.." Tady mi opět po letech s Janem 3,16-17 souznělo ono Kristovo slovo misijní: "…jděte do celého světa…" a také Jeho slovo diakonické: "…cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili…" Žel, místní sbory u nás (asi prozatím) nemají na podporu takového rozhodnutí k plnočasové službě sílu (a asi ani prostředky). Tímto směrem můžou jít zatím spíše církevní neziskovky (diakonie, charity …).