Dovolím si reagovat na vaše návrhy:

"Podporovat svůj sbor jako první místo, kde máme prokázat lásku k bližním: Aktivní účastí na jeho aktivitách, i nebohoslužebných / Budováním vztahů / Nalezením místa, kde byste mohl v jeho práci a službě pomoci / Přispívat na něj doporučenými 5 procenty čistého příjmu"

Tohleto jsem během posledních téměř 20ti let slyšel už v mnoha obměnách v moderních evangelikálních společenstvích (pouze místo 5% bylo "doporučováno" 10%). Obávám se ale, že při této koncepci křesťanského společenského života nezbude milému Ježíšovu človíčkovi (a Ježíšův především takový věřící člobrda byl, je a bude - čili není "vlastnictvím" církevního společenství) VŮBEC ČAS NA VLASTNÍ ŽIVOT A NA AUTENTICKÉ SVĚDECTVÍ O ŽIVOTĚ S JEŽÍŠEM! V posledku, kdyby to takto aplikoval (a jako že se o to mnozí bratři a sestry - včetně mě - v minulosti pokoušeli!), by ho křesťanský život jako takový přestal bavit. Rozumějte, nejde o zábavu, ale u chuť do křesťanského života. Je-li tato chuť, tak i křesťanská misie a služba "vstane z mrtvých"!!!

Tolik můj názor na různé recepty a metody. Myslím, že jde o individuální niterné hledání svého místa ve světě víry v evangelium Krista Ježíše. A že "budeme-li hledati Jeho království a Jeho spravedlnost, tak toto vše ostatní nám bude přidáno". Tím "ostatním" myslím jak autentický křesťanský život, tak i autentickou misii i službu.

Tolik z Moravy… :)