Milý Tomáši, ta otázka naivně nezní, je dobře si ji klást tím spíš, že mnoho lidí, které jsem kdy poznal, si ji klást opravdu nedokáže. A tím jsme vlastně u první důležitosti: klást si otázky. Což je odpověď na otázku co dělat i na otázku co dělat jinak. Dobré otázky vedou jinam.

Jak vidno, žádné velké moudro ze mne nevypadlo. Ani jsem po tom netoužil. Na jedné straně mám zato, že dnešní protestant, chce-li si zachovat zdravé svědomí i zdravé sebevědomí, musí být individualistou, na druhé straně tím navenek moc daleko nedojde. Ale proč se tím trápit? V mnoha oblastech se dá dojít někam dál jen individuálně, v mnoha oblastech zase jedinec sám mnoho či nic nezmůže. Když se podaří najít pár lidí spřízněně komunikujících a zároveň ne tak docela ze stejného těsta, může to stát zato. V jednom i druhém případě se idea musí konkretizovat a ta konkretizace musí dávat smysl. Ale jak mám radit něco konkrétního? V tuto chvíli nevím, zda mám na to nárok. A tak sorrinky, že jsem dvojotázku zdaleka nevyčerpal, že jsem napsal, co mne hned napadlo, možná přispěje někdo chytřejší.