Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Odpověď na příspěvek: Re: Krize ČCE? V neděli 24.1. na Vinohradech

Od: Kazatel ČCE Jakub Dvořák <>
Kdy: 12. 02. 2010 14:10
Předmět: Re: Krize ČCE? V neděli 24.1. na Vinohradech

Je dobře, bratře Dospivo, že se snažíte formulovat konkrétní organizační postup. Potud s Vámi souhlasím. Ale obávám se, že jste to nevzal za nejšťastnější konec.
Předně Vaše sekernické 3/4 vyhozených farářů, stavění laického proti duchovenskému, to mi zavání jakousi předreformační nevraživostí vůči duchovenstvu.
Já si naopak myslím, že nelze začít redukcí duchovenských míst. Pokud ano, tak ne na základě propočtů, ale je třeba stanovit kriteria kvality duchovenské práce, zodpovědně a moudře, a začít zjišťovat, co se za skutečnou přezaměsnaností některých duchovních zkrývá. Proč na některých sborech nevidějí svého faráře na kazatelně jak je rok dlouhý, neboť je neustále na školeních, služebních cestách, ve výborech, na synodu a sem tam na dovolené. Ale v duchovenstvu jako takovém, v nějakém napětí mezi duchovními a laiky, to věru jako hlavní problém nevidím.
ČCE se bude muset zamyslet nad tím, že její duchvoní jsou také lidé. Dávat jim hubené platy, takže mohou z farního místa jen pod most, 3/4 jich pak nevinným šrtem pera poslat napást, to mi přijde nehumánní. ČCE si musí navíc začít práce svých duchovních vážit, oni na oplátku si musejí vážit své vlastní práce a času svých farníků, takže skončí praxe, kdy vyhořelí faráři v sobotu večer hledají, na co kázat, aby zítra něco plácli, on to stejně nikdo neposlouchá.
Pokud se laici cítí být nedoceněni, je to jejich chyba. Představitelem sboru je kurátor, měl by to brát sebevědomě a zodpovědně. Ovšem bývají to presbyteři kdo očekává, že farář bude dělat všechno (vždyť jinak přece nic nedělá, jenom si čte a něco píše, že). Čiperní faráři by jim v tom neměli ustupovat a plést se do kompetencí laiků, i kdyby si to žádali. Na sboru by měl každý znát své místo.
Jak je to s placením? Ten návrh se seniorátními faráři beru. Ale co potom s farami? Proč musejí faráři být uvázáni k faře jako pes k boudě? Není to přežitek? Jak vyřešíte tento problém? Současněš si myslím, že jako bychom si měli vážit práce laiků a doceňovat ji, ani na duchovenstvo netřeba hledět skrz prsty. Budeme-li mít jasno, co nám jejich služba dává, snad najdeme ve svém rozpočtu prostředky, abychom se my, kdo jsme vyučováni, dle Pavlova slova dokázali postarat jim o důstojné živobytí (nejsem na sboru, takže neoroduji za sebe a své zájmy!). Ale redukce kazatelských míst by měla teprve z toho vyplynout, tou bych nezačínal.
ČCE si musí ujasnit, proč vysílá na studia další kazatele, když pro ně nemá místa, nebo zda nepřejít opačně na praxi známou v Británii (možná i jinde), kdy fárář dnem kdy dosáhne důchodového věku odchází bez milosti do důchodu, i kdyby mu do vypršení smlouvy se sborem scházelo pár měsíců či celých 9 let.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód