Jak už Petr Sláma informuje, 24. ledna ve sboru na Vinohradech proběhla diskuze ke krizi církve. Z této debaty není žádný výstup, tedy alespoň ne takový, který by ukazoval nějakou cestu k řešení. Ale, myslím, že to ani nebylo smyslem tohoto setkání a nikdo nic takového nečekal. Šlo o to, aby se o věcech problematických a bolestivých začalo vůbec otevřeně mluvit.

Názorů bylo mnoho a různých. V podstatě lze říci, že se rozptyl setkání podobal v mnohém debatě vedené na těchto stránkách. Za jednoznačné pozitivum bych vnímal, že jsme se nepohádali a neodcházeli roztrpčeni osobními ataky. Ale snad ani nebylo možné se pohádat při takové různosti vnímání věci a tedy mimoběžnosti pohledů. Co je přece výsledkem kulatého stolu na Vinohradech, nebo alespoň co zaznělo a podobalo se obecnému konsensu:

1. nutnost o všem dále mluvit, mluvit a mluvit a psát a psát a psát…

2. Při dalších setkáních mít tematické okruhy, je-li to možné. (teologické směřování – otázky laciné a nelaciné milosti, liturgika, etika, ekonomické otázky, obraz okolního světa atd.) To znamená, že více než popisovat situaci krize – to jde docela snadno - hledat rázně řešení.

3. přenést hledání řešení na úroveň seniorátních společenství – sborová společenství, která krizi zažívají jako svůj rychlý zánik nejsou schopna sama již nic řešit, úspěšná sborová společenství ve velkých městech jsou problému vzdálena, ústředí církve, dle vlastního vyjádření, není platformou pro hledání řešení, je snad schopno jakési pomoci s aplikací navrhovaných řešení?… (nevyjadřuji-li se přesně, dotčení nechť odpustí!)

Otázkou ale je, kdo bude iniciátorem a svolavatelem takových rozhovorů? A budou materiály vzešlé z takových případných setkání žádané?