Děkuji za souznění :-).

Ale aby se ta naše diskuze o krizi ČCE nerozplizla v debatách o misii, o homosexualitě, evoluci, personálním fondu atd. atd., jak jsem už byl na to upozorněn, je podstatné si říct: Co dál? Jak z ní ven? Co pro to udělat?

Povím vám napřed krásný vtip:

Kolik evangelíků je potřeba na výměnu žárovky? A: No, to vyžaduje ustavení aspoň 5 výborů, aby se vůbec posoudila ta myšlenka. Bude-li v každém tak 6 lidí, tak pokud nepočítáme jednotlivé Konventy a Synod, které budou myšlenku schvalovat, přibližně 30. B: VYMĚNIT?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!?!

Tím chci ilustrovat, že tudy cesta nevede a sám jsem s tím učinil osobní zkušenost.

V době internetu, existence této stránky a diskuze atd. je třeba se na něčem ujednotit a vytvořit pořádný neformální tlak zdola na Synodní radu, aby po formální stránce byly změny iniciovány shora.

Pokusím se tedy formulovat, v čem v této diskuzi, podle mého dojmu, panuje shoda:

Církev by měla zpracovat bytelnou misijní strategii, přičemž inspirací nám může být ta slovenská z ECAV.

Součástí této misijní strategie musí být systematická solidarita větších sborů s menšími, podobně jak je uvedeno na straně 10 misijní strategie ECAV:

To by mělo znamenat též reformu stanovení výše odvodů do Personálního fondu pro jednotlivé sbory, protože jinak by to postrádalo smysl.

Co se týče otázky stvoření versus evoluce, homosexuality atd., tady úplně zajedno nejsme, tedy je to jen můj boj, i když jsem přesvědčen, že těmhle otázkám se církev stejně nevyhne a bude muset na ně jasně odpovědět, ne jen mlžit jako doposud.

Co tomu říkáte?