Jakkoliv s tebou souhlasím, zarazila mě tvá teze, Jakube, že naším cílem není budovat sbory. Viz tvé "Našim cílem by mělo být především zvěstování evangelia, ne budování sborů." Vzhledem k tomu, že to dost řešíme právě v našem sboru, rád bych se u toho zastavil. Dovedl bych si to představit, pokud bychom se vzdali jakékoliv institucionalizace církve. Ovšem tam, kde začíná spolupráce, tam nutně dochází k institucionalizaci, a tedy budování sboru jako pozemské církve. Ta řevnivost mezi sbory skutečně není na místě, ale bez společného cíle budovat sbor (církev) bychom ani neměli potřebu se mezi sebou radit, něco obětovat pro společnou věc, usmiřovat se po konfliktechm, hledat společnou cestu, navazovat na základy, které už byly založeny. Když se mluví jen o zvěstování evangelia, mám pocit, že to většinou právě zůstává právě u toho konejšivého mluvení. Ve chvíli, kdy zavedeme kategorii budování, už přecházíme k poslušnosti, k aktivnímu životu. Nebo je snad ještě nějaká alternativa?