Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Odpověď na příspěvek: Re: malé odpovídání

Od: Anonym: Tomáš Molnár <> ( ---.static.adsl.vol.cz )
Kdy: 21. 11. 2008 02:10
Předmět: Re: malé odpovídání

Milý bratře Martine, nestavím proti sobě doxa a praxis. Stavím proti sobě doxa-praxis a theória, přičemž se bojím, že jsme spíše těmi teoretiky. A z toho plyne vše ostatní. Za hřích nepokládám jen jednotlivé přestoupení zákona, ale předně vzdálenost, ztracenost, a to vůči Bohu i lidem. Jednotlivosti jsou jen projevy toho, že jsme jen sami svoji, abych parafrázoval Heidelberský katechismus. Chtě nechtě se v téhle písemné debatě nevyhneme zkratům. Ale trochu se bojím, ale i tohle je přece věc, kterou církev zažila, že v té naší teologii můžeme zažít onen úžasný sex s osobou, kterou mám nejradši s pocintanými kalhotami. A možná že zažíváme.
Trochu je mi líto a čekám stále, že sem napíše jeden věhlasnější teolog, než jsem já a že mi vysvětlí, jak sliboval, jak máme chápat Kristovy výzvy existenciálně. Zatím nenapsal, takže se mohu jen domnívat, co napíše. Ale bojím se, že Kristovy výzvy a činy a smrt a zmrtvýchvstání, jakkoli by se nám líbilo chápat to vše jen existenciálně a jakkoli se zdá že s pádem první naivity nic jiného nejde, aniž bychom nebyli v podezření z hloupého fundamentalismu, musíme chápat také zcela existenčně, na té nejelementárnější poloze našich každodenních činů.
Pokusím se u sebe o nemožné (žertuji!!!) a zkusím vzít pozitivně vaše snahy v Coeně. Ten problém možná bude v tom, že je mi poněkud vzdálen a nepříliš možný projekt Tankstellegemeinde, který tak trochu za tím, co činíte, a to opravdu překonávám sám sebe (zas žertuji!!!), cítím a třeba ctím, chcete-li. Dobrou, ačkoli pro mne poněkud bizarní ilustrací je svatba ve východním ritu na vašich stránkách - je to zážitek, je to fakt natankování, ale co dál. Hledám usilovně každodennost s Pánem Bohem - nejen pro sebe, ale také pro laiky.
S Martinem jsme z jednoho hnízda. A mám v dobré paměti jeho pradědečka a dědečka. Když jim přišli brát statek, stáli si na tom, že Hospodin dal a Hospodin vzal, ale na kostel nám nesáhnete. Stejný postoj osvědčili, když jim tragicky zahynul syn, Martinův strýc. Stejný postoj osvědcila Martinova babička, když jí ředitel školy vyhrožoval, že jestli budou posílat své děti na náboženství, tak se nedostanou na školy. Tak se nedostanou, odpověděla. A když už byl bez sebe vztaky a křičel, že ten farář učí ty děti něco docela jiného, než je učí oni, odpověděla mu zcela prostě: Tak je to neučte. A tohle, jsem přesvědčen, proneslo tenkrát ten sbor, a dodnes ho nese, těchhle pár zcela pravdivých věcí, postojů, které tak jasně koření ve vztahu s Pánem Bohem - možná že víc než v neděli, v úterý dopoledne. A tu neděli vůbec nepodceňuji!!!
Takže když navrhuji do všeho toho hnoje, kterým se brodíme, a, je mi líto, je to smrádek, který nám leze celou církví, v tom se s vámi neshodnu, ten jeden jediný, zdánlivě absurdní čin, který by náš pohled obrátil ke Kristu, tak to myslím smrtedlně vážně.
Rozebírat jednotlivosti - Martine, to se děje, tuším a vím, na každém seniorátním výboru a na zasedáních synodní rady. Asi se to musí, ale výsledek nevidím. V debatách to nebude, ačkoli se jim nevyhýbám. Jen nevím, zda to nebude takové to švihání do čehosi na pastvě. Určitě se všcichno shodneme v tom, že krást se nemá a nesmí, že rozvod je hnusná a přehnusná a nemožná záležitost, na všem se nakonec shodneme a přesto se to bude dít. Nemá to ani biskupské řešení, to bychom museli být v jiné církvi, a ani tam, pokud si dobře všímám, to nějak ne a ne uhlídat. Řešením, a to nikoli účelovým je cesta za Kristem. Já ji v tuhle chvíli vnímám jednoznačně. Ale třeba má někdo lepší mapu?

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód