Já nevím. Myslím, že ty "oslavy" se u nás zase až tolik neprožívají a nepřehánějí - trošku si to připomeneme, pár lidí si udělá výlet do Prahy - je to příležitost pobavit se o historii, třeba i o krizi a o tom jak z ní ven, ale třeba i o tom co se daří a co stojí za to - a třeba i na nějakou vděčnost se při tom čas najde. Proč ne. Není to vrchol sezóny. Myslím, že článek o krizi ČCE je v mnohém podnětný a stojí za to o některých věcech mluvit víc a pokusit se s nimi něco dělat. Něco by se našlo snad i v této reakci, ale celkově to vyznění (reakce) je natolik depresivní (alespoň pro mě), že člověk má skoro pocit, že se má stydět za to, že je členem ČCE. To je přece blbost - a nejen proto, že na mnoha místech je situace jiná. Příjde mi to taky dost "nefér" vůči lidem, kteří náhodou do této diskuze zabloudili a mají to štěstí, že k nim krize nedolehla, nebo prostě mají naději pro svůj sbor, nebo se snaží co můžou, aby evangelium nějak přišlo ke slovu (a někdy se to daří a někdy ne.) A teď tu někdo napíše, že se za ČCE stydí. Ač klasik říká, že "optimisti by se měli střílet", tak bych se jich tu trochu zastal - ne proto, že by všechno bylo vpohodě, ale protože v pesimismu nevidím východisko. A to vycházím z vlastní zkušenosti - občas kolem sebe taky šířím depresi, nejhloupější na tom je, že s ní otravuju lidi, kteří za nic nemůžou (ti, kterých se to týká jsou zpravidla někde úplně jinde. Tuším že to tak bude i tady.) Nevím taky, jestli některé části této diskuze nejsou spíš praním špinavého prádla, které bysme si měli vyprat někde v soukromí (tedy na uzavřené diskuzi) a ne na veřejnosti. Když už, tak mluvit ohleduplně, věcně a "konstruktivně" (přiznávám, je to dost hloupé slovo, ale pokud zůstaneme v obecné rovině, tak jsou to prostě jen výkřiky do tmy).

PS - Rád si zajedu na sborový zájezd, jsem rád s lidmi, ke kterým patřím a myslím, že jestli je něco dobrým plodem evangelia, tak to, že z nás dělá rodinu. (A nestydím se na něj lidi pozvat :-)