Diskuze k článku: Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven?

Je ČCE v hluboké krizi? Pokus o analýzu vystřelený z koltů hluboce zavěšených - hříchy farářů i laků, opovržení společnosti, hříchy vlastní i cizí. Je to pravda, nebo není? A jestliže ano, jak z toho ven?

Odpověď na příspěvek: Re: Krize ČCE

Od: Kazatel ČCE Jakub Dvořák <>
Kdy: 13. 11. 2008 19:11
Předmět: Re: Krize ČCE

Zdá se, že se diskuse utěšeně rozbíhá, čím dál ovšem nešťastněji. Na tvém článku mi z počátku vadilo, že plnou třetinu věnuješ omluvám a ujišťování, jak to myslíš a nemyslíš. Hned první reakce však ukázala, že to asi nebylo dost, další jako by to chtěly potvrzovat. Krom toho si bratr Grombiřík otevřel své vlastní vlákno, bratr Vokoun reaguje na úplně jiném serveru; začíná v tom být i chaos.
Rád bych se vrátil K tvému článku. Myslím, že jsi ho měl místo latinského vysvětlení neuspořádanosti prostě uspořádat. Rád bych alespoň určitou osnovu naznačil. Pominu-li ty nekonečné omluvy, probral jsi projevy krize víry, nějak dospěl k ČEPu, který byl perfektní ale bohužel vyprázdnil tajemství evangelia, a nějak jsme se dostali k odmítnutí restitucí.
Takže poprvé: odmítnutí podílu na restitucích? No jistě, vždyť s tím nakonec z diskkutujících každý zatím souhlasil. Je to jen otázka, čím se budou ochotní zabývat synodálové. Už nevím, kdo je to v Královéhradeckém seniorátu, ale pokud vím, schválili jste na konventu v tom směru nějaký návrh, tak snad - děj se vůle Páně. Ale s věcma, které popisuješ výše, to nic společného nemá. Dejme tedy synodálům, třeba na těchto stránkách, dostatečně jasně vědět, že se nechceme podílet na tom ostudném handlu se státem. Ale krise ČCE tím vyřešena není, trvá.
Za druhé: já na ČEPu duchvoně vyrostl, a o tajemství jsem nepřišel. Jeho studium mě přivedlo k tomu, že ho dnes nečtu skoro vůbec, potřeboval jsem se včíst do původních textů abych mu lépe porozuměl, a už u toho zůstal. Jestli mu něco vyčítám, že se snaží spojit spousty protichůdných hledisek, ale tehdy se nedalo vydávat svobodně, takže o ideálním počtu překladů a jejich formě se nedalo uvažovat. Dnes bych razil dokonce požadavek tří překladů: smyslový, jak čtenářský, zejména pro první četbu. Dále formální, jako překlad písmácký, studijní. Naposledy liturgický pro četbu na kazatelně, spojující i hlediska rétoricko estetická. A kdo to bude dělat?
Za třetí: jsou to ty nešvary, kterým věnuješ tolik místa, ať laiků, duchovních, či snad celé společnosti. Nemá-li mít br. Grombiřík zcela pravdu, že bys tedy nakonec vygruntoval ČCE až na dlažbu posledního kostela, ani moje skepse, která je s to považovat tvůj prorocký rozlet za jedno z těch mnohých plácnutí do vody, které nakonec stejně k ničemu nevede, pak je třeba říct víc, než že uděláme krok, nevíme kam, a možná to ani není z lodičky, tedy té, která tone. Ty nešvary jsou skutečně děsivé. Tak co s tím máme nadělat?

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód