Ono ale to tvé "… a jak z ní ven" v názvu vypadalo, jako bys něco navrhnout chtěl. K tomu musím přiznat, že to ve mně napřed vyvolalo otázku, do čeho se to ten Tomáš pouští? Vskutku, kdybys totiž navrhnul cokoliv, bylo by to okamžitě smeteno ze stolu jako nesmysl. A také, vždyť spása církve a její práce přece nemůže záviset na něčí píli, ani na lepší technologii, formách bohoslužeb či strategiích. Vanutí Ducha pak předmětem našich návrhů být nemůže, neboť ten "vane kam chce". A tak co s tím máme dělat? Jen si o tom takhle popovídat, prohodit pár hořkých vtipů, abychom se stejně nakonec ujistii, že to tak bylo, je a dá-li Pán, bude i nadále?

Zprvu mě napadá, že by nebylo tedy moudré cokoliv navrhovat. Když se však poslouchám, přicházím na jinou myšlenku: a není tedy nakonec to nicnenavrhování zbabělý alibismus, právě proto, aby mi mé návrhy někdo nenasypal hned na hlavu?