Járo, i já to beru jako provokaci, ale jsem za ní nesmírně vděčný a proto bych chtěl neokonzervativcům na tomto místě moc a moc poděkovat, že berou na sebe tu tíhu a odpovědnost mířit zcela mimo. Jejich provokace má totiž (alespoň u mne) ten efekt, že si uvědomuji, jaké mám obdarování pro práci s tou či onou věkovou skupinou. Jestli si někdo myslí, že se mládeži podbízíme, neměl by ani zkoušet se jí nepodbízet. Starší generace bude tuze vděčná za zájem (nebo podbízení?), který vpravdě přichází někdy zkrátka. Však to, že se dětem a mládeži hodně věnujeme, vyplývá také z toho, že zejména ta starší generace něco tuze zanedbala (předávání a vzdělávání ve víře). Jako faráři se často musíme ptát: "kde jsou vaše děti a vaši vnuci?" (řekni, kde ty kytky jsou?). Možná i proto jsou ti dříve narození v mém sboru největším spojencem v práci s mládeží a možná proto tu o mládež zatím není nouze. A nemyslím, že se podbízím. Jen jsem si uvědomil na posledním sjezdu mládeže při přednášce Jana Keřkovskýho, kdy jsem se zčásti válel smíchy, zčásti brečel a zčásti děkoval za cestu, která pro mne vedla zpátky do čistírny… "panečku, to je ale podbízeníčko". Díky Honzo, bez tebe a dalších takových počinů to nejde(asi). Bez některých to naštěstí půjde velice dobře.