Když jsem bratru Vymětalovi děkoval za korektní reakci, věděl jsem co dělám.

Možná jsem příliš zjemnělý, ale tón reakcí se mi zdá značně agresivní. Přitom jde jen náhledy na postavení různých generací v církvi. U takových praktických, koncepčních věcí je dle mého různost názorů potřebná a prospěšná.

Je pro mne zarážející, že svoboda volby patří u nás věrouce, tedy chápání spásy - základního tématu, vlastně základního důvodu existence církve. Zde bych naopak čekal jednotu - vždyť jde o základ našeho společenství.

Naopak, zavedená řešení různých praktických otázek se jeví jako nedotknutelná, kanonická. Sáhněme na přílišný důraz na Svíták, sáhněme na zaběhaný zlozvyk, že biblická hodina je jen pro staré (jako my), sáhněme na liturgii (jako jiný názorový proud, Coena) a je oheň na střeše, máme tu zápal síly starých věroučných sporů.

Konkrétněji: V naší církvi je přijatelné, když i duchovní zpochybňuje Mariino panenství, prázdný hrob. Ale za "v garáži máš žiguli" se budeme být budeme se urputně věnovat exegezi, která tento archaický text učiní nadčasovým. To je opravdu legrační.