Pokud jde o biblické čtení, přiznávám současnou velkou fascinaci některými epištolami a neustálé vracení se k nim. První epištola Petrova, její jednoduchý jazyk, její útěšný tón, její pesimismus ohledně tohoto světa plného hořkosti a utrpení, její následování Kříže v trpělivosti a neuhýbání před bolestí. Pozvání církvi, aby se semkla jako na lodičce zmítané bouří a ze všeho zla tohoto světa tímto vyvázla. Důraz této epištoly na vlídnost a milosrdenství, i vůči nepřátelům, na tiché snášení "soužení". Třeba. Nebo mě velmi oslovují určité existencialistické pasáže Druhé epištoly Korintským, Pavlův hluboce věřící nadhled nad průsery tohoto světa i nad vratkostí života "v těle"; jeho radost z očekávání smrti a nesmrtelnosti, která je symbolizovaná oblečením "šatu nepomíjejícího", vrcholná pasáž o tom, že "skrze víru chodíme, ne skrze vidění" (4.-5. kap. této epištoly). Aj.