Bible kralická - Ř 10,4-17
Ř 10,4 Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
Ř 10,5 Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.
Ř 10,6 Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.
Ř 10,7 Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi.
Ř 10,8 Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme,
Ř 10,9 Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.
Ř 10,10 Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení.
Ř 10,11 Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.
Ř 10,12 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej.
Ř 10,13 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
Ř 10,14 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?
Ř 10,15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
Ř 10,16 Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?
Ř 10,17 Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží.
