1. Nám radostí jsi, Pane, ty, a já to dlouho nevěděl, snad proto, že jsem neviděl, jak slza v slunci roztávala. Nám radostí jsi, Pane, ty, jsi, Pane, ty.
2. Nám radostí jsi, Pane, ty, a já to dlouho nevěděl, snad proto, že jsem necítil, že dětská ruka je tak malá. Nám radostí jsi, Pane, ty, jsi, Pane, ty.
3. Nám radostí jsi, Pane, ty, a já to dlouho nevěděl, to proto, že jsem nepřijal slova, jež pokoj znamenala. Nám radostí jsi, Pane, ty, jsi, Pane, ty.
