1. Já chtěl bych Bože můj, mít srdce plné síly,
když slyším pozvání ať za tebou se dám.
Však bojím se že hřích mi bude příliš milý
a touhu po slávě že v sobě nezdolám.
2. Dnes na to vzpomínám jak často jsem už slíbil,
že chci ti věrný být, vždy ve službě tvé stát
a zabývat se tím co se tvé vůli líbí.
Však všechny sliby své jsem zrušil mnohokrát.
3. Neumím vděčný být když požehnání dáš mně,
když radost přichází a chvíle pokojné
a zcela hluchý jsem, když napomínáš vážně
když smutek dopustíš znamení varovné.
4. Tak stále poznávám jak slabý jsem a prázdný,
jak sice snahu mám hlas Boží vážně vzít,
však zcela stačí, když jen někdo pohrozí mi
a znovu upadám má slabost vítězí.
5. Jen tvoje moudrost ví, co k službě sílu dává,
co sobce promění a smutné potěší,
jen za tvé pomoci se zastanu vždy práva
a věrnost pravdě tvé nebude přítěží.
6. Tak jako prorokům a apoštolům kdysi
i mně dej moudrost svou a Ducha daruj sám,
ty, který v lásce své a v moci nezměrný jsi,
i ve mně bezmocném si vybuduj svůj chrám.
