pův. nápěv Ž 130
1539 /1551
1. Ó sešli Ducha svého nám, Bože laskavý, ať srdce z nás každého k dobrému napraví, aby se v nás nevloudil duch odporný tobě, by žádný z nás nebloudil, škodě tím sám sobě.
2. Tvůj Duch ať jest našeho / ducha posvětitel / a srdce z nás každého / jasný osvětitel, / ať nás učí moudrosti, / jež pochází z nebe, / bychom se vší možností / milovali tebe.
3. Tvůj Duch ať nás uvodí / v pravdu milou tobě, / ať žádný z nás neškodí / lží a zlostí sobě; / dar rozumu zdravého / když nám ráčils dáti, / pomoz ho ke cti tvého / jména užívati.
4. Mysl naši osvěcuj / světlem Ducha svého, / jím též mocně potěšuj / bídou sevřeného; / ve dnech utrpení dej / důvěru a stálost, / srdce čisté uchovej, / rozhojňuj svou milost.
5. Když pak posléz odvoláš / věrné svoje k sobě, / Duch tvůj svatý siliž nás / v teskné sinrti mdlobě. / Uděl v boji posledním / víry, statečnosti, / a po boji vítězném / přijmi na věčnosti.
Z písně Ó nebeř Ducha svého
B. J. A. Komenský z pol. 1659 /1796 rozšířeno /1923
