Ježíšova láska k cizoložné ženě se projevila v tom, že jí odpustil. Když její žalobci odešli, tak jí řekl: Jdi a už nehřeš. Dle některý teologů Boží láska zřejmě spočívá v tom, že se hřích prohlásí za správný, nebo se uzná, že o hřích jde, ale všichni jsme hříšní a musíme odpouštět. Ani náznakem, že by dotyčný měl s hříchem přestat. Kdo to řekne či jen naznačí, tak po tom docela ostře vyjednou, nemáš dost lásky atd. Apoštol Pavel v první kapitole listu Římanům homosexualitu velmi odsuzuje, ti co to páchají, tak zažívají dle něj Boží soud sami na sobě, že páchají hanebnosti. Ap. Pavel v 1. listu ke Korintským naopak říká, že kdo se dopustil smilstva, takový člověk má být vyloučen z církve. Pro něj nejsou problémem smilníci ve světě, ale ti, co se nazývají bratr či sestra a páchají smilstvo, které nehodlají opustit.

Láska k těm lidem nespočívá v tom, že se ponechají žít v největší ohavnosti a hříchu, ale v tom, že se jim pomůže, aby z toho byli vysvobozeni. Nejsem proti službě homosexuálům, odmítám ale pseudoslužbu, která místo vysvobození těm lidem jen nabízí teologické zdůvodnění pro jejich zvrácenost, potvrdí jim, ať v tom klidně zůstanou a agresivně napadá lidi, kteří s tím nesouhlasí. Takoví teologové jsou v podstatě homoaktivisty, kteří tu ideologii pouze dají do náboženského nátěru.

Myslel jsem, že tu už nebudu nic psát, že jsem svůj názor vyjádřil, nicméně vyprovokoval jste mě k reakci. Zřejmě jsem se dřív nevyjádřil dosti srozumitelně, nebo nebylo cílem mi porozumět.