Před nějakým časem jsem byl spolu s Janem Keřkovským pověřen tzv. Informační a propagační komisí Synodní rady ČCE, abychom vytvořili informativní brožuru o Českobratrské církvi evangelické, která by nějakým způsobem postupně nahradila dosud propagačně nejhojněji takto užívaný materiál, totiž knihu Jiřího Ottera První sjednocená… (Kalich, 1992). Honza z projektu nakonec (včas) vycouval…

Nešlo mi o vytvoření historické příručky, ani o nějakou verzi Církve v proměnách času či o katechismový úvod o církvi. Chtěl jsem představit co nejširšímu spektru čtenářů Českobratrskou církev evangelickou v základních sférách její práce a služby a v závěru nabídnout i jakýsi manuál určený těm, kteří přicházejí do farní kanceláře s konkrétní běžnou žádostí o služebnosti (pohřeb, svatbu apod.). Ale už samo takto vymezené úsilí skýtá řadu úskalí, protože je trochu složitější představit si potencionálního čtenáře.

Vybral jsem tedy základní téma a svěřil je ke zpracování autorům, o nichž jsem doufal, že jsou na danou věc či problematiku odborníci. Řada z nich mi to odmítla, a tak jsem hledal náhradníky a náhradníky náhradníků… a potom mámil, doloval a vyhrožoval. Výsledky jsem se pokusil sjednotit, aby knížka přeci jen působila jako celek. Místy jsem články stylisticky a někde i mírně obsahově upravoval či dopisoval.

Předkládaná knížka podle mého soudu poskytuje hrubý obraz našeho současného církevního života, který zasazuje do nezbytného historického kontextu. Nemůže však vlastně povědět nic o tom, jak opravdu žije církev Kristova. To přijde pouze ozkoušet. Tento text by však snad mohl být pro takové ozkušování alespoň drobným průvodcem (baedekerem). Mohly a měly by určitě přibýt časem další kapitoly, např. o evangelických bohoslužbách, o moderních dějinách apod.

Výsledek byl před rokem (listopad 2007) předložen zadavateli (propagační komisi), který však dospěl k názoru, že by rád něco jiného… a že z tohoto textu vyjde, až se bude vydávat tou jinou cestou. Rok se sešel s rokem a nic se nestalo. Nakonec mi tedy přišlo líto, aby text – výsledek práce skoro čtyř desítek lidí – jen kvapem zastarával v počítači. Proto jsem se jej, po poradě s autory, a na základě pobídky několika zkušebních čtenářů rozhodl poslat k případným čtenářům alespoň elektronicky – prostřednictvím portálu evangnet.cz. A zároveň je vyzvat k poznámkám, návrhům na opravy, doplnění atd.

Autorkám a autorům bych rád co nejsrdečněji poděkoval za to, že našli čas i odvahu a napsali, a také se jim omluvil, že jejich text nezavoní tiskařskou černí. Rád bych rovněž poděkoval Ludmile Čermákové, že text prohlédla po gramatické stránce.

Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. (Kaz 12,12)