„Věříme svatou Církev obecnou. Věříme, že jejím jediným Tvůrcem a udržovatelem je Pán Ježíš Kristus sám. Členství v Církvi Kristově je božím darem a božím tajemstvím. Věříme, že pro Ježíše Krista smíme a máme o sobě i o jiných křesťanech míti plnou naději, že jsme údy svaté obecné církve Kristovy. V této naději chceme v podmínkách praktického života říci, kdo je považován za člena Českobratrské církve evangelické, aniž se tím odvažujeme rozhodovat o tom, kdo je členem církve jako těla Kristova.“

Těmito slovy začíná zvláštní řád, který tématiku členství v naší církvi vymezuje a ošetřuje – Řád členství v církvi. S členstvím, se stanovením hranic církve, počtu jejich členů a jejich evidencí je potíž. Již podle Starého zákona je počet členů Hospodinových zástupů znám pouze samotnému Hospodinu. Izraelcem, členem božího lidu, je každý, kdo přijme na sebe znamení smlouvy Hospodinovy – obřízku (dle Gn 17,12nn). Sčítání božího lidu se odehrávalo jen při mimořádných událostech a pouze na přímý Hospodinův pokyn (Ex 30,11-16; Nu 1,1-4; 26,1-4), jinak je problematické (srov. 2S 24).

V křesťanství obřízku jako iniciační akt přijetí do církve nahrazuje křest. Církev je Kristovým tělem a pouze její hlava – Kristus – ví a zná, kdo patří k jeho tělu. K tomu se naše církev v citované preambuli Řádu členství v církvi hlásí. Členy církve pravé, obecné, zná jen Kristus sám. Naše církev si dovoluje (na rozdíl třeba od církve pravoslavné) své členy evidovat, udržovat kontakty na ně, znát jejich základní data, rodinné a partnerské vazby. Tak jim může být lépe nablízku a nabízet jim svou pomoc – pastorační, katechetickou ad.

Členství v ČCE vzniká křtem, ať už v dospělosti či v dětství, nebo přistoupením do naší církve na základě křtu „v jiné křesťanské církvi vyznávající dílo Boha Otce, Syna i Ducha svatého“. Každý člen se stává členem určitého Farního sboru, většinou toho, na jehož území žije. Práva a povinnosti členů církve vycházejí z ustanovení §2 Církevního zřízení a jsou dány Řádem sborového života. Vedle toho se členové církve podílejí (nebo se mohou podílet) na správě církve na všech stupních církevního života.

Členství v ČCE zaniká vystoupením z církve, nebo také přestoupením do jiné církve, ve výjimečných případech také vyloučením (vše ošetřuje a vymezuje řád o členství).

Počty členů jsou (jak již bylo řečeno) problematická věc, v rámci kartoték jednotlivých sborů naší církve je evidováno zhruba 101 tisíc lidí. Podle posledního sčítání lidu v roce 2001, při kterém bylo možné vyplnit také kolonku „vyznání“, se k naší církvi přihlásilo 117.212 občanů České republiky. Oba počty klesají – při sčítání lidu v roce 1991 se jako českobratrský evangelík/evangelička přihlásilo ještě 203.996 občanů.

Bohoslužeb a jinak aktivně se života sboru účastní zhruba 10 až 50 procent jeho členů. Ti se účastní pravidelného života církve – slaví společně bohoslužby, děkují Bohu, chválí jej a přimlouvají se u něj v modlitbách, společně čtou a zamýšlejí se nad Písmem, myslí na potřebné, společně zpívají a mnoho dalšího, co živá víra ve společenství sester a bratří dokáže a umí. Scházejí se také v generačních kruzích – v rámci vyučování náboženství dětí a nedělních škol, při předkonfirmační přípravě (završení katecheze dětí), při setkáních dorostu a mládeže, střední generace (tzv. třicátníci), biblických hodinách. V mnohých sborech ještě v rámci seniorklubů, kavárniček a mateřských klubů.

Není možné vyjmenovat vše, život církve se vymyká všem pokusům o uspořádání a sumarizaci; a je to tak dobře. Stejně jako členství samo, které nakonec také obhospodařovává a spravuje samotný její Pán tak, jak se jemu líbí.

(Ondřej Ruml)