Bible kralická - Ž 69

Ž 69,1 (9,1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (9,2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Ž 69,2 (9,3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
Ž 69,3 (9,4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Ž 69,4 (9,5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Ž 69,5 (9,6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Ž 69,6 (9,7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Ž 69,7 (9,8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Ž 69,8 (9,9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Ž 69,9 (9,10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Ž 69,10 (9,11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Ž 69,11 (9,12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Ž 69,12 (9,13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Ž 69,13 (9,14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
Ž 69,14 (9,15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Ž 69,15 (9,16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Ž 69,16 (9,17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Ž 69,17 (9,18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Ž 69,18 (9,19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Ž 69,19 (9,20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Ž 69,20 (9,21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Ž 69,21 (9,22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
Ž 69,22 (9,23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Ž 69,23 (9,24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Ž 69,24 (9,25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Ž 69,25 (9,26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Ž 69,26 (9,27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Ž 69,27 (9,28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Ž 69,28 (9,29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Ž 69,29 (9,30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
Ž 69,30 (9,31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Ž 69,31 (9,32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Ž 69,32 (9,33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Ž 69,33 (9,34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Ž 69,34 (9,35) Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Ž 69,35 (9,36) Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
Ž 69,36 (9,37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.