Bible kralická - L 23,26-56
L 23,26 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
L 23,27 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
L 23,28 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
L 23,29 Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
L 23,30 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
L 23,31 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
L 23,32 Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
L 23,33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
L 23,34 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
L 23,35 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
L 23,36 Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
L 23,37 A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
L 23,38 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
L 23,39 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
L 23,40 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
L 23,41 Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
L 23,42 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
L 23,43 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
L 23,44 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
L 23,45 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
L 23,46 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
L 23,47 A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
L 23,48 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
L 23,49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
L 23,50 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
L 23,51 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
L 23,52 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
L 23,53 A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
L 23,54 A byl den připravování, a sobota se začínala.
L 23,55 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
L 23,56 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
