Bible kralická - Ž 77

Ž 77,1 (7,1) Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. (7,2) Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
Ž 77,2 (7,3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
Ž 77,3 (7,4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
Ž 77,4 (7,5) Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
Ž 77,5 (7,6) I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
Ž 77,6 (7,7) Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
Ž 77,7 (7,8) Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
Ž 77,8 (7,9) Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
Ž 77,9 (7,10) Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
Ž 77,10 (7,11) I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
Ž 77,11 (7,12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
Ž 77,12 (7,13) A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
Ž 77,13 (7,14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
Ž 77,14 (7,15) Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
Ž 77,15 (7,16) Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
Ž 77,16 (7,17) Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
Ž 77,17 (7,18) Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
Ž 77,18 (7,19) Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
Ž 77,19 (7,20) Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
Ž 77,20 (7,21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.