Bible kralická - L 24,13-352

L 24,13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
L 24,14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
L 24,15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
L 24,16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
L 24,17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
L 24,18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
L 24,19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
L 24,20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
L 24,21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
L 24,22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
L 24,23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
L 24,24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
L 24,25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
L 24,26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
L 24,27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
L 24,28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
L 24,29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
L 24,30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
L 24,31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
L 24,32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
L 24,33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
L 24,34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
L 24,35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
L 24,36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
L 24,37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
L 24,38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
L 24,39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
L 24,40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
L 24,41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
L 24,42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
L 24,43 A vzav to, pojedl před nimi, 44. a řekl jim:
L 24,44 Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
L 24,45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
L 24,46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
L 24,47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
L 24,48 Vy jste pak svědkové toho.
L 24,49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
L 24,50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
L 24,51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
L 24,52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
L 24,53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.