Bible kralická - Ž 22,2-22

Ž 22,2 (2,3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Ž 22,3 (2,4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Ž 22,4 (2,5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Ž 22,5 (2,6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ž 22,6 (2,7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Ž 22,7 (2,8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Ž 22,8 (2,9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Ž 22,9 (2,10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Ž 22,10 (2,11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Ž 22,11 (2,12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ž 22,12 (2,13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Ž 22,13 (2,14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ž 22,14 (2,15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Ž 22,15 (2,16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ž 22,16 (2,17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Ž 22,17 (2,18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ž 22,18 (2,19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ž 22,19 (2,20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Ž 22,20 (2,21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Ž 22,21 (2,22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Ž 22,22 (2,23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: