Večeře Páně v učení a praxi

Vyznání a základní texty > Leuenberská konkordie > Večeře Páně v učení a praxi

Výsledek rozhovorů o večeři Páně, přijatý na 4. valném shromáždění Leuenbergského společenství ve Vídni 9. května 1994.
V Leuenbergské konkordii (LK) popisují zúčastněné církve své společné chápání zvěstování, křtu a večeře Páně těmito slovy:
Evangelium je základním způsobem dosvědčeno slovem apoštolským a prorockým v Písmu svatém Starého a Nového zákona. Je úkolem církve, aby toto evangelium předávala slovem kázání, zvěstováním jednotlivci a křtem a večeří Páně. Ve zvěstování, křtu a večeři Páně je Kristus přítomen skrze Ducha svatého. Tak se lidem dostává ospravedlnění v Kristu a Pán tak shromažďuje svůj lid. Působí při tom v rozličných formách úřadů a služeb, jakož i svědectvím všech údů místní obce.
(LK 13)
Ve večeři Páně vzkříšený Ježíš Kristus dává sám sebe ve svém těle a své krvi, jež byly vydány za všechny, skrze slovo svého zaslíbení s chlebem a vínem. Poskytuje nám tak odpuštění hříchů a osvobozuje nás k novému životu z víry. Dává nám znovu zakusit, že jsme údy jeho těla. Sílí nás ke službě lidem.
Když slavíme večeři Páně, zvěstujeme Kristovu smrt, skrze kterou Bůh smířil svět se sebou. Vyznáváme, že vzkříšený Pán je mezi námi přítomen. V radosti, že Pán přišel k nám, očekáváme jeho příchod ve slávě.
(LK 15 a 16)
Ohledně tradičních rozdílů v učení o večeři Páně mezi luterskýmí a reformovanými církvemi církve prohlašují:
Ve večeři Páně vzkříšený Ježíš Kristus dává sám sebe ve svém těle a své krvi, jež byly vydány za všechny, skrze slovo svého zaslíbení s chlebem a vínem. Dává sám sebe bezvýhradně všem, kdo přijímají chléb a víno; víra přijímá večeři Páně ke spasení, nevěra k soudu.
Obecenství s Ježíšem Kristem v jeho těla a krvi nemůžeme oddělit od aktu jedení a pití. Zájem na způsobu přítomnosti Kristovy ve večeři Páně, který by k tomuto jednání nepřihlížel, se vydává v nebezpečí, že smysl večeře Páně zatemní.
Kde existuje mezi církvemi takováto shoda, nepostihují již odsudky v reformačních konfesích dnešní pozici těchto církví.
(LK 18 až 20)
Ve shodě s požadavkem Leuenbergské konkordie pokračovat ve věroučných rozhovorech (LK 37) s cílem prohloubit a stále aktualizovat společné chápání evangelia se regionální skupina Jižní Evropa zabývala věroučnými a praktickými otázkami večeře Páně. Toto téma bylo vybráno ze čtyř důvodů:
  1. Novější exegetické poznatky a bilaterální i multilaterální ekumenické rozhovory vedly k prohloubení a obohacení chápání večeře Páně. Nově rozpoznány a promyšleny byly různé dimenze večeře Páně (jako jsou: ekumenická, diakonická, sociálně etická a misijní dimenze). Tyto vhledy, získané v teologické diskusi, je třeba kriticky přijmout a učinit je plodnými pro společné evangelické chápání večeře Páně.
  2. V praxi večeře Páně v církvích došlo - různými způsoby - ke změně: rostoucí frekvence slavení večeře Páně a účasti na ní, večeře Páně jako pravidelná součást nedělních bohoslužeb, nové formy slavení večeře Páně. V chápání večeře Páně získaly novou důležitost aspekty večeře Páně jakožto viditelného znamení společenství, jako hostiny eschatologické radosti a naděje. Z toho vyplývá otázka vztahu těchto nově zdůrazňovaných aspektů k tradičně převažujícím aspektům večeře Páně (např. večeře Páně jako ujištění o odpuštění hříchů, vztah večeře Páně a zpovědi). Taktéž je nutno hledat přiměřenou podobu slavení večeře Páně s její možnou mnohotvárností a nezbytnou jednotou.
  3. V ekumenickém setkávání a v procesu proměn a sekularizace našeho prostředí v různých společenských kontextech vystupují nové otázky či staré otázky znovu, jako např. otázka přístupu k večeři Páně (pozvání členů jiné církve k večeři Páně, večeře Páně s dětmi, večeře Páně a křest). Z toho vyplývá otázka souvislosti večeře Páně a členství v církvi, večeře Páně a vyznání, misijního aspektu večeře Páně a otázka praxe, jež bude zároveň přiměřená situaci a věrná evangeliu.
  4. V regionální skupině vyšlo zejména najevo, jak učení a praxi ohledně večeře Páně ovlivňuje různost charakteru církví a jejich praktické spirituality a různorodost výzev v odlišných situacích a společenských podmínkách - daleko více než rozdíl mezi luterstvím a reformovaným pojetím. Proto se právě v této regionální skupině jevilo jako důležité a obohacující se věnovat věroučným a praktickým otázkám večeře Páně.

Zde předkládaný výsledek rozhovorů nemůže a nechce pojednat otázky věrouky a praxe večeře Páně v úplnosti. Jeho úmyslem je spíše předložit několik zásadních tezí k pochopení večeře Páně v současné situaci a naznačit společnou cestu ohledně aktuálních otázek praxe. S otevřeností pro nové otázky a názory, s citlivostí ke stávající praktické spiritualitě má ukázat mnohotvárnost v pochopení a slavení večeře Páně a vyzdvihnout to, co je nám všem společně dáno a uloženo.
Tento výsledek rozhovorů vznikl během mnohaletého procesu. Regionální skupina Jižní Evropa se setkala třikrát nad tématem Vztah nauky o večeři Páně, praxe večeře Páně a společenství večeře Páně: v Budapešti (1989) a rakouském Gallneukirchenu (1988 a 1990). Při těchto rozhovorech představila každá ze zúčastněných církví svoji praxi večeře Páně a aktuální vývoj a otázky. Diskutovalo se o tom, co je v různých církvích a společenských kontextech ve věrouce a praxi ohledně večeře Páně společné, i o odlišných akcentech. Společné i odlišné bylo uváděno do souvislosti se základními teologickými názory tradice i současnosti, zejména s novějšími exegetickými poznatky a výsledky bilaterálních a multilaterálních ekumenických rozhovorů. Závažné, plodné a povzbuzující bylo, že věroučné rozhovory byly zapojeny do žitého společenství večeře Páně, kterou spolu účastníci slavili.
K použité terminologii: v německém originále se - stejně jako v Leuenbergské konkordii - užívá slova Abendmahl: doslova večeře, v překladu do češtiny večeře Páně. Tento pojem se vžil v protestantských církvích. Odkazuje k Ježíšově poslední večeři s jeho učedníky, k nejdůležitějšímu kořeni večeře Páně. Toto označení je ovšem ohroženo tím, že bude mylně pochopeno v historizujícím duchu nebo že bude málo průhledné současnému člověku. Mělo by proto být jasné, že při této večeři jde o našeho Pána Ježíše Krista. On je základ a střed. To má vyslovit označení večeře Páně v 1K 11,20. Pojem eucharistie (= díkůvzdání; 1K 11,24) poukazuje na to, že naší první odpovědí na Boží milost je dík. Proto je užitečné, je-li obcím objasněna tato další terminologie a ukázán její smysl.
Prospěšné je též připomenout si terminologii jiných reformačních církví. Tak v ČCE se používá termínu večeře Páně a u valdenských také svatá hostina. Slezská evangelická církev a. v. hovoří o večeři Páně pouze v souvislosti se zpovědí jako o zpovědi a svaté večeři.
Výsledek rozhovorů byl exekutivním výborem přijat 2. února 1991 a rozeslán církvím Leuenbergské konkordie s prosbou o stanovisko. Na základě těchto stanovisek byl závěr jihoevropské skupiny přepracován, exekutivním výborem dne 8. října 1993 uzavřen a předložen valnému shromáždění Leuenbergského společenství, které text přijalo ve znění, jež zde předkládáme.
Věroučné rozhovory tak vedly ke shodě v teologickém chápání a v církevní praxi večeře Páně.

Obsah


Usnesení valného shromáždění z 9. 5. 1994

Valné shromáždění přijímá výsledek rozhovorů Leuenbergského společenství církví "Věčeře Páně v učení a praxi" ve znění z 9. května 1994 a prosí církve Leuenbergského společenství církví o recepci tohoto výsledku věroučných rozhovorů.