Základním modelem všech novozákonních výroků o křtu je křest misijní. V našich církvích je zpravidla běžnou praxí křest dětí (i křest kojenců). Podle našeho teologického poznání se však křest dětí i dospělých jeví jako rovnocenný. Argumentace pro křest dětí silněji zdůrazňuje víře předcházející sola gratia, pouhou milost. Argumentace pro křest dospělých klade větší důraz na úzkou souvislost sola gratia a sola fide, pouhé víry. Obě formy křtu předpokládají hlásání slova Božího a ochotu mu celý život naslouchat. Ve stále sekularizovanější společnosti nabývají obě formy, křest dětí i dospělých, stále silněji charakter vyznání.

Jako důvody, hovořící pro křest dětí, je třeba uvést:

Jako důvody pro křest dospělých je třeba uvést:

Pro křest dětí i dospělých platí, že dar Boží milosti vždy předchází lidskou odpověď. S důvěrou v platnost Božího daru milosti naše církve zpravidla souhlasí s běžnou praxí křtu dětí. Touto praxí se současně bere vážně odůvodněné přání církví a rodin, aby jejich děti od počátku náležely do ochraňujícího společenství s Bohem. To od nás vyžaduje, abychom intenzivnějším přijímáním křestní odpovědnosti byli právi souvislosti víry a křtu.

Křest dospělých má v současné situaci, kdy křest dětí zpravidla na mnoha místech ztrácí samozřejmost, zvýšený význam z misijního hlediska a zasluhuje novou pozornost křesťanských obcí.