(Šestnáctý artikul)

1. Šestnácté učí z Písem Svatých, že vrchnost aneb moc tohoto světa od svrchované moudrosti věčného, všenrohoucího Boha svůj původ má a od něho jest zřízená, k tomu cíli, aby předně nad Zákonem a právy Božskými, a potom i nad spravedlností a právem světa, i všelikými dobrými řády ruku ochrannou držela. Pročež jí také i meč od Boha dán a svěřen jest, ku pomstě a trestání zlých, a k chvále i zastávání dobře činících¹⁾. (A tímť se ona od moci duchovní a církevní dělí.) Jehož také samou mocnou přítomností, ustavičnou pomocí a řízením stojí i zachována bývá, jakž toho všeho potvrdil svatý Pavel řka:²⁾ Neníť vrchnosti jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.

2. Při čemž učí, aby znali a věděli, i na to pamatovali všickni ti, kteříž v moci té na kterémkoli stupni úřady drží, že místo Boží drží; a on (totiž všemohoucí Bůh) že jest nejvyšší pán a král jejich, i všech jiných, jemuž počét z vladařství svého v den nejposlednější vydati musejí. O čemž velmi světle Pavel sv. k Efezským, vrchností napomínaje k jich vlastním povinnostem, takto napsal:³⁾ A vy páni též se tak mějte (k služebníkům a poddaným svým) odpouštěíce pohrůžky, vědouce, že i vy také máte Pána svého v nebesích, a přijímání osob není u něho. A jinde dí:⁴⁾ Páni spravedlivě a slušně s služebníky (a tak s poddanými) svými nakládejte, vědouce, že i vy Pána máte v nebesích. A v Knize moudrosti viz co napsáno stojí o vrchnostech⁵⁾.

3. A poněvadž místo Boží na zemi drží a náměstkové Boží jsou, sluší jim následovati Pána svého svrchovaného, a od něho se učiti milostivosti i spravedlnosti. Protož naši učí, že takoví v moci postavení mají býti dobrodincové lidští , podle toho, což Pán Kristus dí:⁶⁾ Kteříž moc mají nad jinými, dobrodincové slovou. A že povinnost jejich jest, aby spravedlivost, pokoj i všeliký prospěch ve všem dobrém, bez přijímání osob, v lidu vzdělávali, od škůdců pak a zločinců, (jako podle jiných i od násilí tureckého) poddané pokojné obhajovali a tak Pánu Bohu sloužili, ne nadarmo meč nesouce, ale zmužile a ochotně činíce v tom vůli a dílo Boží. A takovéť vrchnosti proto Písmo Svaté slavným titulem, totiž⁷⁾ Bohy nazývá; a svatý Pavel služebníky Božími jmenuje řka:⁸⁾ Boží služebník jest tobě k dobrému. Svatý Petr také dí:⁹⁾ Že jsou postaveni ku pomstě zle činících, a k chvále dobře činících.

4. A poněvadž pak vrchnosti křesťanské nejen tak, jako vrchnosti pohanské, na místě Božím v zprávě světa jsou postaveny, (jakž. Syn Boží Pilátovi řekl:¹⁰⁾ Nemělby nademnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry); ale mají také býti a jsou spolu oučastny moci Beránkovy, jakožto zvláštní služebníci Krista Ježíše, jehož jest Bůh Otec v našem přirození, Pánem panujících a králem kralujících učinil¹¹⁾, o čemž i zdávna předpověděl prorok:¹²⁾ že králové země (někdy prvé pohané) měli v poddanost přijíti Beránkovi, a církve jeho pěstounové býti. Což se naplnilo, když víru v Krista přijavše, obhájcové její učiněni jsou.

5. Z té příčiny obzvláštně učí takové vrchnosti křestanské, aby té cti a částky moci Beránkovy, dobře k vůli a slávě Beránkově i k vzdělání církve jeho užívali¹³⁾, satanu pak a antikristu ji nepoddávali, za jmeno Pána Ježíše se nestyděli¹⁴⁾, tou ctí pravdu svatého evangelium ozdobovali, i dveře pravdě a slovu jeho kdež mohou otvírali¹⁵⁾, Kristových služebníků i jeho církve i čistého učení a náboženství pravého obhájcové byli, modlářstvím a ukrutnostem Antikristovým (pokudž na nich jest) nepovolovali, ovšem jich, byť měli pro jmeno Kristovo i protivenství snášeti, nenásledovali, a tak koruny své před Beránkem skládali¹⁶⁾, jemu sloužíce s duchovními králi a kněžmi církve svaté, t. se všemi křesťany věrnými a povolanými k věčnému životu. Neboť jich k tomu napomíná Duch svatý (načež často zpomínati mají), takto řka:¹⁷⁾ A protož králové usrozumějte sobě, vyučujte se soudcové zemští; služte Hospodinu s bázní a veselte se s třesením.

6. A z toho učí, kteříž tak zřízeně moci Boží a Beránkovy s trpělivostí svatou v protivenstvích svých na pravo i na levo užívají, že požehnání Božího i hojné a nesmírné odplaty zde na zemi, ano i v věčném životě skrze víru v Krista dojdou¹⁸⁾. A zase zlé, tyranské, pokání nečinící vrchnosti že pomsty přehrozné zde i potom v bídách věčných neujdou¹⁹⁾.

7. Také učí a skutečně slovem Božím k tomu lidi přidržejí, aby všickni mocem vyšším poddáni byli ve všem, cožby jen proti Pánu Bohu nebylo. Předně, Vaší Královské Milosti²⁰⁾, potom všechněm, kteříž jsou v povýšení, aneb v jakýchkoli ouřadech postavení, buďtež oni dobří neb zlí²¹⁾ z strany své, a všecky na jejich místech aby ctili, i všelikou povinnost jim příslušnou navracovali. Také čest, platy, daně atd. podle povinností svých dávali²²⁾.

8. Z strany pak těch věcí, kteréž se duší lidských, víry a spasení dotýkají, tu učí, že žádného, kromě Boha a slova jeho, v té věci poslouchati nemají, podle tobo Páně rozkazu:²³⁾ Dejtež, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu. Pakliby je kdo chtěl z té pravé křesťanské svobody vyvésti a tak od čistého učení Kristova odvésti, že se mají v tom příkladem a pravidlem apoštolským zpraviti, kteříž zmužile a směle k vrchnosti a k ouřadu v Jeruzalemě takto pověděli:²⁴⁾ Více sluší poslouchati Boha, než lidí. O čemž také i ustavení stará Otcovská, aneb práva duchovní vypravují, takto zapsaná, a jsou slova svatého Jeronyma: jestliže Pán (neb vrchnost) rozkazuje ty věci, kteréž nejsou na odpor aneb naproti Písmům Svatým, poddán bud služebník pánu svému; pakliť naodpor přikazuje, více poslechni toho, kterýž jest pánem ducha neb duše, nežli toho, kterýž jest pánem toliko těla. A níže takto stojí psáno: Jestliže jestto dobré, což přikazuje císař, přikazujícího vůli vyplň; pakliť jest zlé, odpověz, že sluší více poslouchati Boha než lidí.