(Třetí artikul)

1. Z té studnice Písem Svatých a katechismu, v zdravém rozumu a mínění Ducha svatého, vyučují skrze víru znáti a ústy vyznávati Trojici blahoslavenou: totiž Otce, Syna a Ducha svatého¹⁾, tři osoby rozdílné a zvláštní, z strany podstaty, jediného²⁾ toliko pravého, samého³⁾, věčného⁴⁾, svrchovaného⁵⁾, všemohoucího⁶⁾ a neobsáhlého⁷⁾ Boha; též podstaty, rovné bytnosti a nerozdílné v božství jednosti⁸⁾. Z něhož, skrze něhož a v němž jsou všecky věci⁹⁾, kterýž jest milovník a odplatitel spravedlnosti, nenávidí pak a mstí nad každou nepravostí¹⁰⁾.

2. Touž věrou učí znáti i předivné Božské podstatné vlastnosti i skutky týchž osob blahoslavené Trojice a jednoty Božské. Kteréžto vlastnosti Božské dělí se na dvé. Jedny přináležejí k samé bytnosti Božské. Jako jsou: věčnost¹¹⁾, všemohoucnost¹²⁾, neobsáhlost¹³⁾, neproměnitedlnost¹⁴⁾, vševědoucnost¹⁵⁾, všudybytnost¹⁶⁾, nejvyšší předivná moudrost¹⁷⁾, nesmírná dobrota¹⁸⁾ Boha v bytnosti a podstatě jediného. Z nichž známost spasitedlná bytnosti a velebnosti Božské pochází.

3. Druhé pak vlastnosti Božské jsou osobné, to jest, kteréž jedné každé osobě v Božství obzvláštně a vlastně přináležejí, a jedna každá osoba v Božství těmi vlastnostmi od sebe rozdílné jsou. Jako jsou, že Otec, první osoba svaté Trojice, původ a studnice Božství, Syna sobě rovného od věčnosti zplodil¹⁹⁾ a sám nezplozený zůstává: a jelikož jest Otec a první osoba svaté Trojice, není Synem, ani Duchem svatým. Syn, druhá osoba svaté Trojice; z věčného Otce zplozený: a jelikož jest druhá osoba svaté Trojice, není Otcem ani Duchem svatým, ale jednorozeným Božím Synem, z podstaty Otcovy zplozeným a s ním spolu jednobytným. Kterýž potom v plnosti času²⁰⁾ sám toliko (jelikož jest Syn) přirození naše v Panně blahoslavené přijal a s Božstvím v jednu osobu svou spojil. O čemž níže. Duch svatý, třetí osoba blahoslavené Trojice²¹⁾, od Otce i od Syna pocházející, není osoba Otce ani Syna, ale jest osoba zvláštní²²⁾, tím svým podivným od Otce i od Syna pocházením od obou rozdílná. Všecky pak tyto tři Osoby jsou jediný²³⁾, pravý, spolu jednobytný a věčný Hospodin.

4. Skutkové pak Božští jsou činové též svaté a blahoslavené Trojice, skrze něž Bůh věčný radu a uložení svá věčná, anobrž i soudy své vykonává, a v nich svou slávu i vůli Božskou lidem v známost uvozuje. A z těch nejpřednější jsou tito tři. První předivný skutek všech věcí nebeských i zemských, viditedlných i neviditedlných stvoření²⁴⁾, a všech těch stvořených věcí, podle předuložení a před věky stalého, neproměnitedlného a svobodného usouzení, spravedlivé a prozřetedlné řízení i opatrování. Kterémuž Božímu řízení všecko všudy poddáno býti, ke cti a slávě jeho, i vyvoleným k dobrému sloužiti a napomáhati musí. A ten skutek stvoření a všech věcí stvořených opatrování, podle vyznání víry křesťanské Otci se přivlastňuje. Druhý skutek jest vykoupení²⁵⁾ všech vyvolených Božích z hněvu Božího, vysvobození jich z moci ďáblovy, z smrti a věčného zatracení. Což se stalo krví drahou Kristovou, jakožto beránka nepoškvrněného: podle čehož druhé osobě, Synu Božímu jest vlastní²⁶⁾. Třetí skutek, Duchu svatému Pánu a Obživiteli též vlastní, jest skutek posvěcení²⁷⁾, obživení a znovuzrození všech vyvolených Božích²⁸⁾ a krví Kristovou vykoupených. Pro kterýžto skutek i sám Duch svatý zvláštně svatým v symbolum apoštolském se nazývá. Avšak všichni ti skutkové jedinému, samému Bohu pravému, vlastní jsou, a mimo něho žádnému jinému nepříslušejí.

5. Plnost pak víry této a známosti Pána Boha, z strany podstaty i z strany vlastností jeho Božských, v svrchu jmenovaném symbolum obecném apoštolském, a jednomyslném svolení koncilia Nycenského, i jiných pravdivých, i u vyznání Athanasiovu, zdržuje se a zavírá: kteráž my za pravá máme, i tak o nich vyznáváme.

6. Máť pak tato víra o Trojici svaté věčné a pevné základy, na nichž se vzdělává, a velmi mocné důvody, jimiž se pravda její utvrzuje z Písem Svatých: z osvědčení se vší Trojice blahoslavené při křtu²⁹⁾ Pána Krista v Jordáně: a z poručení³⁰⁾, aby ve jméno osob též Trojice svaté všickni národové víře učeni a křtěni byli. Také z řečí Pána Krista řkoucího:³¹⁾ Utěšitel pak ten, Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém. A málo výše řekl:³²⁾ Prositi budu Otce, a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, Ducha pravdy.

7. Dále učí, témuž samému pravému Bohu, jedinému v podstatě Božství, v osobách trojímu, činiti všelikou poklonu a svrchovanou čest, jakožto Pánu a Králi nejvyššímu³³⁾, po všecky věky věků kralujícímu: a zvláště v tom, že k němu samému sluší nejvyšší a všecko zření své míti³⁴⁾, jemu samému nejvyšší a celou poddanost, poslušenství, bázeň, víru i všecku službu náboženství vnitřního i zevnitřního obětovati a zachováváti pod zatracením. Jakož psáno jest:³⁵⁾ Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš. A opět:³⁶⁾ Milovati budeš Pána Boha svého, z celého srdce svého, ze vší duše i mysli své: a sumou, ze všech vnitřních i zevnitřních mocí svých.³⁷⁾ Jemuž buď čest po všecky věky věků, Amen.