O svatých a poctě jejich

Vyznání a základní texty > Konfesí bratrská > O svatých a poctě jejich

(Sedmnáctý artikul)
1. Sedmnácté učí o svatých a poctě jejich, předně tomu, že žádný nikdy od počátku světa sám sebou a skutky svými svatý nebyl, není a nebude, až se svět skoná, podle oné řeči Davida služebníka Božího, jenž dí:1) Nevcházej Hospodine v soud s služebníkem svým, neboťby nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. A v knize Jobově napsáno takto:2) Což jest člověk, aby se mohl očistiti? (totiž před Bohem) aneb spravedliv býti, narozený z ženy? Ano při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho. Ovšem ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. A že byli i jsou všickni lidé hned z přirození hříšní, tak že nebylo a není spravedlivého neb svatého (samého od sebe) nižádného, ale všickni se uchýlili od Boha a neužiteční, i také velmi nehodní učiněni jsou: to mnohá Písma Svatá zřetedlně ukazují3).
2. Že pak někteří svatí a Bohu milí učiněni jsou, to že jim bezevší hodnosti a zasloužení jejich od toho, jenž sám svatý jest, přišlo, a že je k tomu sám Bůh z pouhé nevýmluvné milosti své přivedl, aby byli vyvoleni4), povoláni5), Pánem Kristem vykoupeni6), krví jeho očištěni a posvěceni7), Duchem svatým pomazáni8), skrze víru Kristovu ospravedlněni9), a svatí učiněni10), cnostmi a skutky dobrými ozdobeni11), a po skonání životů svých věčnou radostí12) v nebi (kdež je Bůh korunovati ráčí) naplněni.
3. Také učí, že jest Pán Bůh některé z nich zvláštní milostí svou a svými dary daroval, k službě a k užitku obecnému církve své, jako:13) patriarchy, proroky a jiné otce svaté; též apoštoly, evangelisty, biskupy, mnohé učitele a pastýře církve i jiné znamenité a zvláštní mocí Ducha Páně naplněné muže, jejichžto prací památka i užitek v Zákoně Božím a v církvi svaté zůstává podnes.
4. Obzvláštně pak o Panně Marii učí věřiti a vyznávati, že jest dcerka z rodu královského, z domu a z čeledi Davida krále, služebníka Božího14), a že jest od Boha Otce vyvolená, požehnaná, Duchem svatým mimo jiné navštívená a posvěcená; kteráž zvláštní milosti Boží v tom došla, aby byla pravá matka15) Syna Božího, Pána Jezukrista, z níž on přirození naše16) přijíti ráčil17), Panna čistá před porodem, při porodu i po porodu vždy zůstávající, Synem svým nejmilejším a Synem Boha živého, skrze smrt a vylití krve přesvaté jeho draze vykoupená18), Duchem svatým skrze víru oučastnice jeho učiněná a posvěcená19), cnostmi svatými a skutky dobrými ozdobená, nad jiné blahoslavená20), a tak věčného života dědička jistá. Jakož pak i památky její některé ku poctivosti a k chvále Boží slaví, písničky pobožné o ní zpívají, ty věci veliké, kteréž jí Bůh nad jiné učiníti ráčil21), s milostí a s potěšením k svému posilnění připomínají, z spasení svého se přitom radují a toho velice vděčni jsouce, blahoslavenou ji se všemi národy křesťanskými býti vyznávají; z toho zevšeho Boha chválí, v životě svatém a v skutcích dobrých jí podle možnosti své věrně následují, rozkaz její22) v poslušenství Krista Pána skutečně zachovávají a s ní vždycky v nebi býti žádají. A to vše činí podle naučení Písem Svatých.
5. Také učí, že svatých a světic žádný nemá tak jako Boha, aneb tou poctou a poklonou, kteráž na samého Boha přísluší, ctíti a tak je Boží pocty spolu oučastny činiti; ovšem pak chrámů ke jmenu jejich a obrazů ku poctě jejich vzdělávati a vystavovati. Nebť jest skrze proroka Izaiáše takto pověděl:23) Já jsem Hospodin, toť jest Jmeno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. Ale učí, svaté a světice takto ctíti, aby lidé v uložené dny a časy památek jejich sejdouce se k službě Boží, rozjímali sobě dobrodiní Božská, svatým a skrze ně církvi učiněná, také i povolání jich, učení, víru, obcování pobožné i skonání života sobě připomínali, a skrze to Božím slovem v témž dobrém se vzdělávali, Pánu Bohu z nich čest a chválu vzdávali, písničky pobožné o nich zpívali, ku poslušenství i k následování víry a skutků dobrých, i ctného obcování jejich se vzbuzovali a napomínali, a za to se Pánu Bohu modlili, aby jim ráčil dáti tovaryšství s nimi zde v milosti a potom u věčné slávě, a to vše podle pravidla Písem Svatých. Nebo psáno jest:24) Zpomínejte na vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujtež jejich víry.
6. A jakož cti Boží na svaté přenášeti nechtějí, tak také nikoli toho nedopouštějí, aby kdo měl důstojnost a ouřad prorocký, kněžský a královský, na samého Beránka Krista Pána příslušný, na ně přenášeti, to jest, z nich a z jejich utrpení zde vykupitele, v nebi pak přímluvce a orodovníky sobě činiti. Takž také i modliti se jim a k nim volati zbraňují, a netoliko jim, ale i svatým angelům; nebi Bohové nejsou, ale jediný jest toliko Vykupitel, kterýž skrze tělo a krev svou, jednou zde na smrt obětovanou, vykoupení způsobil25); a tentýž jediný v nebi přímluvce26) a orodovník, Kristus Pán nejmilostivější.
7. Také učí věřiti a věděti netoliko o těch svatých, kteříž předešli, a zesnuvše v Pánu, již v radosti odpočívají, ale i o těch, kteříž jsou (jakož každého věku bývali) nyní na zemi kdežkoli mezi národy. A ti že jsou všickni praví a dobří křestané, svatým křtem ve jmeno Páně posvěcení, věrou v Syna Božího obdaření, milostí a láskou Boží vespolek naplnění, jenž také ospravedlňování a rozhřešení, i svátosti těla a krve Páně užívají a dobrých skutků plni jsou. Jakož takové křesťany věřící, zde na zemi ještě putující, apoštolé svatými nazývali27), řkouce:28) Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý29). Item:30) Pozdravují vás všickni svatí. Item:31) Pozdravtež všech zprávců svých, i všech svatých; totiž křesťanů věřících.
8. Tou příčinou učí, ke všechněm křesťanům srdečnou milost a lásku mimo jiné jakékoli lidi míti32), jim v potřebě a v nouzi skutečně z milosti sloužiti33), s těmi pak, kteříž jsou milovníci i následovníci Kristovy pravdy, učí v svatém tovaryšství býti34), k nim dověrnost míti, je sobě pro Krista vážiti, poctivost náležitou jim z křestanské lásky činiti35), i skutečně ve všem dobrém hleděti prospěti36), od nich za sebe modliteb svatých žádati37). Pozbloudilé pak a v hříších bez bázně Boží sobě povolující křesťany z milosti dobrotivě napravovati38), lítostivost nad nimi míti39), trpělivě v lásce snášeti40), a ně se Pánu Bohu modliti41), aby je na cestu spasení navésti ráčil, k chvále evangelium slávy Kristovy.


1) Ž 143,2.
2) Jb 15,14.
3) Ž 14,3; 53,4; Ř 3,12; Ef 2,3.
4) Ř 8,29; Ef 1,3.4.
5) Ř 1,6; 8,28; 1Kor 1,2.26; Gal 1,6; 5,13; Ef 1,18; 4,1; 1Te 2,12; 4,7; 2Tm 1,9; 1Pt 2,9.
6) L 1,68; Mk 10,45; Ef 1,7; Ko 1,14; 1Tm 2,1; Žd 9,1.
7) Ř 3,24; Žd 9,14; 10,29; 13,12; 1J 1,7; Zj 1,5; 5,5n.
8) 1Kor 12,12; 2Kor 1,21n; 5,5; Ef 1,13; 2Te 2,13; 1Pt 1,2; 1J 4,13.
9) Ř 4,25; 5,1.9; 1Kor 6,11; Ga 2,16; 3,24; Tt 3,7.
10) J 17,19; Sk 20,32; 1Kor 1,2; 6,11; Zj 22,11.
11) Mt 5,16; Fp 2,15; 1Pt 2,12.
12) Iz 65,18.19; J 16,22; Ř 8,18; Zj 7,16.17; 21,4.5.6.
13) 1Kor 12,28; Ef 4,11.
14) L 1,27; 2,4.
15) Mt 1,18; L 1,43; 11,27.
16) Žd 2,14.16.
17) Iz 7,14; L 1,27.34.
18) Mt 1,23.26.
19) L 1,47.48.
20) Viz též L 1,35.42.48; 11, 27.
21) L 1,49.
22) J 2,5.
23) Iz 42,8; 48,11.
24) Žd 13,7.
25) Sk 20,28; Ef 1,7; Ko 1,13.14; Žd 9,12.25.26.28; 10,10; 1Pt 1,19; Zj 1,5.6; 5,9.
26) 1Tm 2,5; Žd 6,20; 9,15; 1J 2,1.
27) Ř 1,7; 1Kor 1,2; Ef 1,1; Fp 1,1; Ko 1,1; 2Te 1,10.
28) 1Pt 2,9; Zj 1,6.
29) Dt 7,6; 26,19.
30) 2Kor 13,12.
31) Žd 13,24.
32) Ž 16,3.
33) Ř 12,13.
34) Viz též Ř 12,10; 1Pt 3,8.
35) Ř 12,10; Fp 2,3.
36) Ga 6,10; Ř 15,2.
37) Ef 6,19; 2Te 3,1; Žd 13,18.
38) Ga 6,1.
39) Júd 22.
40) 1Te 5,14; Ř 15,1.
41) Ko 1,9; 4,3; 1Tm 2,1.2.3; Jk 5,13.16; 1J 5,16.