O Pánu Kristu a ospravedlnění skrze víru v něho.

Vyznání a základní texty > Konfesí bratrská > O Pánu Kristu a ospravedlnění skrze víru v něho.

(Šestý artikul)
1. Šestý hlavní artikul učení, kteréž káží kněží naši, jestiť o víře pravé a živé v Pána Ježíše a ospravedlnění dokonalém skrze tu víru.
2. Nebo to přejisté jest, že po pádu rajském žádný z lidí nemůže z manství hřícha a z království smrti a zatracení vysvobozen býti, aneb k míru s Bohem pravému přijíti, leč skrze samého jediného Prostředníka Božího a lidského, Pána Jezukrista1), skrze dar živé víry2), kterýž sám toliko hřích3), smrt a zlořečenství s nás smrtí a vylitím krve své nejsvětější snímá a v spravedlnost i v spasení skrze víru obláčí: Nebo učiněn jest nám moudrost od Boha i spravedlnast i posvěceaí i vykoupení.4) A spravedliví učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši.5)
3. Učí pak nejprvé věřiti o Kristu, že jest pravý, věčný, přirozený a jednorozený Syn Boha Otce nebeského6), a tak spolu s ním i s Duchem svatým jediný, pravý, nerozdílný Bůh7), slovo věčné8), nestvořené, světlo a obraz Otcovy osoby9), skrze něhož všecky věci učiněny a stvořeny jsou, viditedlné i neviditedlné, nebeské i zemské10). Též, že jest i pravý a přirozený člověk11), vlastní bratr náš, duši a tělo, totiž pravé celé lidské přirození, bez všelikého hříchu12) mající, kteréž vzal Duchem svatým13), z života blahoslavené Panny14) a spojil je neb přijal v jednotu Osoby své Božské15), bez umenšení Božství, bez smíšení jeho s člověčenstvím a neb vlastností kteréhokoli přirození zjinačení: ač divným týchž vlastností obcováním. Pročež přijal, jemu se spasení svého cele dověřil, jeho miloval, následoval, požíval, v něm samém z víry naději a doufání své pokládal, že pro něho samého a pro samo drahé zasloužení jeho má na sebe Boha laskavého a k sobě milostivého: a že jistotně v něm a skrze něho život věčný má i míti na věky bude, podle milostných slibů jeho, přísahou stvrzených, jakož dí:16) Amen amen, pravím vám, kdož věří ve mne, máť život věčný. A opět:17) Tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl žirot věčný a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. Opět dí:18) Totoť jest věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha a kteréhož si poslal Ježíše Krista. A Izaiáš:19) Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé.
4. Ta samá víra neb doufání v Pána Krista člověka před Bohem ospravedlňuje, neb spravedlivého činí, bezevšech jeho prací, skutků a zásluh; o čemž svatý Pavel dí:20) Tomu, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtená víra jeho za spravedlnost. A výše:21) Nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevená jest, osvědčena Zákonem i proroky. Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všechněm a na všecky věřící. A jinde dí:22) Skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn.
5. A to ospravedlnění jestiť hříchů odpuštění, pokut věčných, přísné spravedlnosti Boží snětí, v Kristovu pak spravedlnost, kteráž nám se přičítá, oblečení, s Bohem smíření, jemu vzácných, milých a potom i dědiců věčného života učinění: a na to závdavku Ducha svatého k utvrzení toho, a k novému rození dání, darmo z milosti pro Krista, smrt a vylití krve, i z mrtvých vstání jeho. Což vše výborně svatý Pavel vypsal v epištole k Římanům23), kdež i slova svatého Davida přivodí, řkoucího: Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti. Viz celou kapitolu. A jinde:24) Když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého, učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem: aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. A že jste synové (protož) poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího Otče, Otče! Nebo, kteréžkoli Bůh podle vyvolení svého věčného, před ustanovením světa v Kristu stalého (o kterémž sv. Pavel přeušlechtile a velmi potěšeně k Římanům a k Efezským25) vypsal) tak ospravedlňuje, těm a takovým Ducha svého svatého dává, a skrze něho je počátečně znovu rodí. Jakž zaslíbil skrze proroka:26) Dám jim srdce jedno a Ducha nového dám do vnitřností vašich. Aby jakož v nich prvé kraloval hřích k smrti, tak již aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho27). A toť jest ta předrahá oučastnost milosti Boha Otce nebeského, dostatečné zasloužení Pána Jezukrista a spasitedlné posvěcení Ducha svatého. Toť jest zákon víry28), zákon ducha29), zákon života, napsaný Duchem svatým30).
6. Tohoto pak ospravedlnění živý pramen i plná a nepřevážená studnice jest Pán náš Ježíš Kristus v skutcích svých spasitedlných, z něhož všickni svatí31) od počátku světa, před vydáním Zákona, pod Zákonem a pěstováním jeho, i po tom spasení neb odpuštění hříchů skrze víru slibům a evangelium vážili a váží, přijímají i sobě přivlastňují pro samu toliko smrt a vylití krve jeho, k shlazení a očistění všech hříchů dostatečné. Jakž svatý Petr před plnou radou starších židovských v Jeruzalemě mocnými důvody to tvrdí, že není v žádném jiném, než toliko v samém Kristu Ježíši spasení; a že není žádného jiného jmena pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti32). A níže, odvolávaje se na jednomyslné hlasy a svědectví všech proroků, kteříž jednostejně, jedním duchem, jako jedněmi ústy mluvili, dí takto:33)
7. Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jmeno jeho všeliký, kdožkoli uvěřilby v něho; k Židům také psáno jest, že34) očištění hříchů našich skrze sebe samého učinil. Jinde opět:35) V němž (prý) máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů. A svatý Jan dí:36) Přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A onť jest oběť slitování za hříchy naše; a netoliko za naše, ale i za všeho světa. A na jiném místě svatý Pavel napsal:37) Posvěceni sme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. A málo níže dokládá se takto:38) Jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
8. Z té příčiny všickni hříšní kající lidé po všecken čas života svého k samému toliko Pánu Kristu o odpuštění hříchů a o všelikou milost spasitedlnou utíkati se mají. Podle toho, jakž dí Apoštol:39) Protož majíce biskupa velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše. A hned níže doložil:40) Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a milost ku pomoci v čas příhodný. A sám Pán volá řka:41) Žížníli kdo, pojď ke mně a napí se. K témuž na jiném místě dí:42) Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti; a kdož věří ve mně, nebude žížniti nikdy.
9. Kteříž pak k tomuto ospravedlnění skrze Krista Pána přicházejí, ty učí, aby již dobrébo a pokojného svědomí; před Pánem Bohem z této milosti jeho požívali43), spasením svým se bezpečili a tím jisti byli, že zde jsouce synové Boží44), po smrti i v den vzkříšení budou i dědicové45), v požívání toho plného spasení uvedeni býti žádajíce46) a s potěšením ho očekávajíce s tím doufáním, že nepůjdou na soud, ale z smrti do života47).
10. Tento artikul šestý za nejhlavnější se u nás drží, a to proto, že se v něm všeho evangelium suma zdržuje, a křesťanství na něm záleží; v něm také drahý a nejznamenitější poklad věčného spasení a jediné živé potěšení Božské zavříno jest. Protož při něm naši zprávcové největší pilnost a snažnost vedou, aby jej v lidská srdce uvodili a v nich jako vštípili a vkořenili.
11. Při kterémžto artikuli obzvláštně a potřebně pro vyhnutí mnohým škodným svodům Antikristovým učí, že Pán Kristus přítomností tělesnou, ani tím způsobem, jakýmž zde bydlil v smrtedlnosti, ani oslaveným, v němž se po z mrtvých vstání učedlníkům ukazoval a viditelně od nich do nebe vstoupil, zde na zemi není a nebude, až do skonání světa; ale že jest na výsostech s Otcem v nebi, kdež ho každý jazyk vyznávati a všeliký křesťan věřiti i ctíti podle Písem Svatých povinen jest.48) Jakož i artikul víry obecné křesťanské to zjevně ukazuje, kterýž vyznáváme: Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího. A opět jiný: Odtud přijde (totiž s hůry s nebe s angely svými) souditi živých i mrtvých. Tak i svatý Pavel dí:49) že Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archangela a s troubou Boží sstoupí s nebe. A svatý Petr dí50): kteréhož zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí. A svatý Marek dí:51) Když pak jim (to jest učedlníkům) odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe a sedí na pravici Boží. Též angelé přitom stojíce řekli k nim:52) Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž ste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.
12. Zde pak na, světě, že také jest s námi týž Kristus, pravý Bůh a právý člověk, však způsobem bytu aneb bytí svého rozdílným od prvního onoho způsobu svrchu řečeného bytu, totiž duchovním a mocným, nám k oučastnosti a k spasení velice platným a potřebným, kterýmž se nám podává a uděluje, aby on v nás přebýval a my v něm, a to skrze Ducha svatého a dary jeho. Jehožto místo sebe a tělesné přítomnosti své svrchu dotčené církvi své poslati a ji skrze něho mocí, milostí a pravdou spasitedlnou po všecky dny až do skonání světa53) přítomen býti zaslíbil, když takto pověděl:54) Užitečné jest vám, abych já odešel: nebo neodejduliť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám. Item:55) Jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti, nebo nevidí ho, aniž ho zná; ale vy znáte jej, nebť v vás přebývá a v vás bude. Neopustímť vás sirotků, přijdu k vám, totiž skrze toho Ducha pravdy.
13. Dále dokládají, že Pán Kristus tím druhým způsobem bytí svého duchovního, jsa v služebnících církve, v slovu i v svátostech, také jest skrze ty služebníky, slovo a svátosti v církvi; a skrze ty prostředky že ho věrní v se přijímají, věrou srdce svého s ním se spojují, proto aby oni v něm, a on v nich (čehož svět nezná a sobě neváží) skrze tu víru přebýval, to jest, duchovně v duši a v srdci skrze Ducha pravdy, o němž pověděl:56) V vás přebývá a v vás bude. Též řekl opět: Přijduť k vám.
14. Tento smysl neb rozum víry není nový, aneb nyní teprv smyšlený, ale velmi dávný, kterýž v církvi od starodávna vůbec učen i také držán byl; jakož se to zjevně znáti dává zvláště z psaní svatého Augustina, i jiných starých učitelů církve.
Sv. Augustin dí: Na hořeť jest Pán, ale však také zde s námi jest pravda Páně; nebo tělo, v kterémž vstal, na jednom místě býti může, pravda pak jeho všudy rozlitá jest. Justinus svědčí: Že pak Krista z mrtvých vzkříšeného Bůh, kterýž jest Otec všech, měl do nebe pojíti a tam zdržeti, ažby ďábly jeho nepřátely pobil, slyšte slova proroka Davida svatého tato: Řekl Pán Pánu mému, seď na pravici mé. Cyrillus praví: Věřiti mají věřící, že ačkoli tělem svým zde přítomen Kristus není, mocí však svou všecky věci, až i nás že zpravuje a vždycky že přítomen jest těm, kteříž jej milují. Augustin opět dí: Nechtějž tedy pochybovati, že nyní člověk Kristus Ježíš jest tam, odkudž příjíti má, a v paměti měj i nepochybně drž křesťanské vyznání: nebo z mrtvých vstav na nebe vstoupil, sedí na pravici Otce a ne odjinud, než odtud přijíti má, souditi živých i mrtvých. A tak přijíti má podle svědectví angelakého, jakž vidín jest jdoucí do nebe, to jest v témž způsobu a podstatě těla, kteréž zajisté nesmrtedlností obdařil, ale přirození jeho neodňal. Podle toho způsobu nemá domnín býti všudy přítomný; nebo varovati se jest potřebí, abychom Božství člověka tak nezastávali, ažbychom i pravé tělo jemu odnímali. A jinde dí: Kdeby a kterým způsobem tělo Páně v nebi bylo, velmi všetečná a zbytečná věc jest se doptávati, a jen že v nebi jest, věřiti náleží. Na naši zajisté mdlobu tajností nebeských zpytovati nesluší, než víře naší přísluší o vzácnosti těla Páně vysoce a počestně smýšleti.


1) J 14,6.
2) Ř 5,1.3.
3) J 1,29.
4) 1Kor 1,30.
5) Ř 3,24.
6) J 1,18; 5,26; 10,30; Ko 1,15; Žd 1,3.
7) J 10,30.
8) J 1,2.3.
9) Žd 1,8; Ko 1,15.
10) J 1,3; Ko 1,16; Ef 3,9.
11) Gn 3,15; J 1,14; Ř 8,3; Žd 2,14.
12) 2Kor 5,21; 1J 3,5.
13) Mt 1,20; L 1,35.
14) Iz 7,14; L 1,27.
15) J 1,14; Ko 2,9; 1Tm 3,16; 1Kor 8,6; 1Tm 2,5.
16) J 6,47.
17) J 6,39.
18) J 17,3.
19) Iz 53,11.
20) Ř 4,5.
21) Ř 3,21.
22) Sk 13,39.
23) Ř 4,7.
24) Ga 4,4.
25) Ř 8,30; Ef 1,4.
26) Ez 11,19.
27) Ř 5,21.
28) Ř 3,27.
29) Ř 8,2.
30) 2Kor 3,6n.
31) J 8,56.
32) Sk 4,12.
33) Sk 10,34.
34) Žd 1,3.
35) Ef 1,7.
36) 1J 2,1.
37) Žd 10,10.
38) Žd 10,14.
39) Žd 4,14.
40) Žd 4,14.
41) J 7,37.
42) J 6,35.
43) Ř 5,1.
44) Ř 8,16.
45) Ga 4,6.7.
46) Ř 8,23.
47) 1J 5,24.
48) Fp 2,11.
49) 1Te 4,16.
50) Sk 3,21.
51) Mk 16,18.
52) Sk 1,11.
53) Mt 28,20.
54) J 16,7.
55) J 14,16.
56) J 14,17.

Vyznání a texty (sekce)

O Pánu Kristu a ospravedlnění skrze víru v něho. (článek)

Navigace