(Osmý artikul)

1. Osmé učí znáti církev svatou obecnou, a nejprvé, že základ i hlava církve svaté jest sám Pán Ježíš Kristus se vším svým zasloužením milosti a pravdy k věčnému životu, na němž i jímž se ona vzdělává skrze Ducha svatého a slovo Páně i svátosti jeho. Jakož o tom pověděl Kristus svatému Petru, řka:¹⁾ Na té skále (totiž, o níž si ty pravé vyznání učinil) vzdělám církev mou. O čemž i svatý Pavel dí:²⁾ Základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus. A jinde dí:³⁾ Toho dal hlavu nade všecko církvi, kterážto jest tělo jeho a plnost všecko ve všeh naplňujícího.

[Svatý Augustin v výkladu na svatého Jana dí⁴⁾: Ne skála od Petra (to jest skalníka), ale Petr (to jest skalník) od skály, jako ne Kristus od křesťana, ale křesťan od Krista se jmenuje.]

2. Z toho pak učí věřiti i vyznávati, že církev svatá obecná, přítomná, na světě rytěřující, jest všecka obec křesťanská po všem kdežkoli rozprostřená, skrze evangelium sv. ze všech národů, pokolení, jazyků, stavů, řádů i věků, v jednu víru Pána Krista, aneb Trojice svaté shromážděná, podle oné řeči svatého Jana, jenž dí:⁵⁾ Pohleděl sem, a aj zástup veliký, kteréhožby žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem, a před oblíčejem Beránka.

3. A ta církev, dokudž zde na humně Páné přeširokého světa jest a ještě jako na jedné hromadě leží, čistou pšenici i plevy, syny dobré i zlosyny, živé i mrtvé oudy, sluh i lidu obsahuje, jakž sám Pán některými podobenstvími to ukazuje.

4. Avšak kdeby čistší a k prvotní církvi svaté apoštolské nejbližší a nejpodobnější byla, to po těchto znameních poznáno býti může. Kdežkoli sám toliko Kristus ukřižovaný v celé zásluze své předkládá se a káže, slovo Boží z samých toliko Písem Svatých vzaté v čistotě a plně se zvěstuje⁶⁾, svátostmi Kristovými podle zřízení, ustavení i rozkázání jeho, v smyslu i v úmyslu jeho se cele přisluhuje;⁷⁾ lid také věřící tomu celému přisluhování Kristovu dověrně obcuje⁸⁾, a skrze to v jednotu víry i lásky svaté se spojuje, a v svazku pokoje trvaje, na Kristu se vzdělává⁹⁾. Kdežť se tyto věci při kterém lidu nalezají, tu nepochybně jest církev svatá, dům Boha živého¹⁰⁾; tu jsou chrámové Ducha svatého¹¹⁾, tu oudové živí a částky Jeruzalema nebeského; tu jest Kristovo tělo duchovní¹²⁾, tu jsou téhož těla praví kloubové,¹³⁾ kteréžto vlastně sama jediná církve hlava Kristus¹⁴⁾, jeden duch jeho nového rození¹⁵⁾, jedno slovo Boží, jedny svátosti čisté, jedna víra¹⁶⁾, jedna láska a svaté obecenství, jeden svazek pokoje, řádu a poslušenství (již pak buď ona v větším neb menším počtu) v jedno pojí a víže. Jakož Pán dí:¹⁷⁾ Kdežkoli shromaždí se dva neb tří ve jmenu mém (totiž v kterémkoli národu neb lidu i místě), tuť jsem já uprostřed nich. A zase, kdežby Krista a ducha jeho nebylo, a samo čisté Boží slovo místa nemělo atd., ale nazpět, učení lidská, modlářství, bludové zjevní, život zpohanilý, nečistý, sodomský, prostopášný se nalezal a svůj průchod a svobodu by měl, tuť by tak nečistá a zprznilá církev býti musila, že by se jí i sám Kristus Pán, by choť jeho měla býti, odčísti musil; nebo apoštol dí: Jestližeť kdo ducha Kristova nemá, tenť není jeho.¹⁸⁾

5. Učí také, aby každý věrný péči měl té a takové, totiž čistší částky církve svaté se uptávati a dojda jí, aby hleděl s ní svaté obecenství a tovaryšství míti, jakž druhá částka článku víry, Věřím svatých obcování, káže. A s ní aby jednotu ducha Kristova držel, ke všem oudům jejím milost a lásku měl, jí poddán byl a všelijak užitečný a prospěšný býti hleděl v jednomyslnosti pravdy a svornosti lásky přebýval, roztržek, různic a sekt svévolně proti pravdě nečinil. Neboť k tomu apoštol každého napomíná, řka:¹⁹⁾ Prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste, se vší pokorou, tichostí i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, usilujíce zachovati jednotu ducha v svazka pokoje. Jedno tělo a jeden duch; jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech. A opět dí:²⁰⁾ Jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému, pro vzdělání. Item:²¹⁾ Nic nečiňte skrze svár, aneb marnou chválu. Item:²²⁾ Ať není mezi vámi roztržek. Kdož se tedy podle těchto naučení v tomto životě řídí, ten jest pravý a živý oud církve svaté, ovoce víry a lásky nesoucí. Kdožby pak ducha víry a lásky v svatém obcování potratil, oudem mrtvým býti by musil.

6. Při tom učí, o svém shromáždění neb Jednotě smysliti a držeti to, což i o každé jednotě křesťanské, buď malé neb veliké, smysliti sluší: že ona není sama církví svatou obecnou, ale že toliko jest částka její, podobně jako Koryntští, o nichž apoštol napsal takto: Vy pak jste tělo Kristoro a oudové z částky²³⁾.

7. Také učí, že řád v církvi svaté držán i zachováván býti má. Nebo ona bez něho dobře státi nemůže, jako ani která jiná i nejmenší obec. Záležíť pak ten řád předně v tom, aby jisté zřízení a spořádání osob k prácem náležitým, nižším, prostředním i vyšším bylo v církvi. Potom, aby ti všickni a každý z nich míst svých ostříhali, z nich se o své ujmě nevytahovali, a cožby jim poručeno nebylo, v to se nepletli, a aby všickni, jedni druhým poddáni jsouce, sebe vespolek poslušni byli, od nejnižších až do nejvyšších, jeden každý podle povolání svého. A to z milosti dobrovolně, pro Krista a pro své spasení. Jakož tak tomu učí apoštolé svatí²⁴⁾, ano i práva neb dekretové staří. Čehož naši skutečně mezi sebou ostříhati se snažují.

8. Také učí, že tento řád církve svaté má pilně i v kázni zřízeně zachováván býti; totiž aby zjevně zlí, nekající hříšníci, neposlušní Boha a slova jeho, v církvi pohoršení veliká dávající, po nejedněch napomínáních se nenapravující, zjevně trestáni byli kázni církve, jenž obecně slove klatba neb vyloučení, ne světa mocí, ale mocí Kristova slova a poručení, z spolku svatých jsouce vyhnáni. A to všickni napořád, kteréhožbykoli stavu byli, buď z duchovních neb světských, bez přijímání osob; podle naučení pána Krista, kterýž tak učí:²⁵⁾ Zhřešilliby proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi tebou a jím samým; uposlechlliby tebe, získal si bratra svého, a pakliťby neuposlechl, pověz církvi; a pakliť církve nenposlechne, budiž tobě jako pohan a zjevný hříšník. A svatý Pavel i s jinými hned o tom přikázaní vydal, řka:²⁶⁾ Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jmenu Pána našeho Jezakrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýžby se choval neřádně, a ne podle toho naučení, kteréž přijal od nás. A jinde poroučí, řka:²⁷⁾ Vyvrztež toho zlého sami z sebe.

9. Ačkoli také učí znáti a věděti to, že zlí a pokrytci, aneb tajní nekající hříšníci v církvi svaté vždycky bývali a ještě jsou i budou, až se svět skoná, jichž tou kázní Kristovou nelze ztrestati, ani jich snadně vyloučiti a dokonce odmísiti, ale Kristu Pánu samému a příchodu jeho musejí býti zanecháni. Jakož o nich sám praví:²⁸⁾ že je teprv angelé v poslední den odloučí a oddělí z prostředka spravedlivých a uvrhou do peci ohnivé, kdež bude pláč a skřípění zubů.

10. Mezi tím i to znáti učí, že Antikrist, ten člověk hřícha, syn zatracení, již sedí v chrámě Božím, totiž v církvi svaté; o němž proroci²⁹⁾ , Pán Kristus³⁰⁾ i jeho apoštolé³¹⁾ předpovídali, od něho vystříhali, chtějíce, aby se ho varovali a svoditi se jemu nedali.

11. Při čemž učí znáti dvojí zlost Antikristovu: Jednu smysla neb falešného učení, proti smyslu a úmyslu Pána Krista, i Písmům Svatým, o níž apoštol takto vypravuje:³²⁾ Přijde čas, že zdravého nčení nebudou přijímati, ale podle svých vlastnich žádostí sbromažďovati sobě budou učitele, aby jim uši lektali; a odvrátíť uší od pravdy a k básněm je obrátí. Druhou zlost, zlého života, kterážto jest množství hříchů ohavných a rozličných nepravostí v církvi zjevně stojících, a to svobodně bez kázně. O kterýchž apoštol dí:³³⁾ Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, nelítostiví, smluv nezdrželiví, lstiví, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není; zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli Boha, majíce způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce: a od takových se odvracuj. A Pán Kristus o těch časích dí:³⁴⁾ A tehdy se zhorší mnozí, a vespolek ae budou zrazovati a nenáviděti. A mnozí falešní proroci povstanou a svedou mnohé. A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých. Ale kdož by setrval (totiž v učení jeho v těch pokušeních) až do konce, tenť spasen bude. A jinde dí:³⁵⁾ Běda světu pro pohoršení. A³⁶⁾ blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.