Píseň EZ 77 - V tězký čas zármutku svého

Zpěvník: Evangelický zpěvník (1979)
Začátek písně: V tězký čas zármutku svého
Stejný nápěv jako: EZ 86
Biblický text (citát, či parafráze): Ž 77

O písni

editovat ]
1. V těžký čas zármutku svého vzýval jsem Boha samého, svůj hlas k Bohu jsem vznášel, dokud mne nevyslyšel; a tak čím mi bylo tíže, bych jej sobě měl blíže, tím víc jeho pomoci hledal jsem dnem i nocí.
2. Však má duše, jsouc svírána, byla potěšení prázdna, neboť Bůh můj mne děsil, čím víc jsem na něj myslil; ačkoliv jsem ho vždy vzýval, v úpění se modlíval, můj duch v těžkém truchlení byl v bolestném sevření.
3. V tom mém velkém naříkání zbavil jsi mne mého spaní, musel jsem se snížiti, ani nemoh' mluviti, až jsem myslí pokojnější patřil na časy někdejší, v nichž Bůh milosrdenství věrným svým činil množství.
4. Tu jsem i na to vzpomínal, co jsem někdy Bohu zpíval, lakavého jej znaje, čest mu za to vzdávaje se vší ducha horlivostí; když jsem všechno s bedlivostí v srdci svém rozvažoval, tím jsem se posiloval.
5. Což mne pán, můj ochránce, zahnal od sebe dokonce? Zdali pak již na věčnost přede mnou skryl svou milost? Zapomněl snad své lítosti, již projevoval v hojnosti? To pak byla by smrt má; však pán proměnění dá.
6. Hojněji bych v tom prospíval, vždy jsem sobě připomínal divné skutky tvé, Pane, zdávna tebou učiněné. O tvých divů mocném díle myslil jsem i mluvil mile, slávu tvou v něm spatřuji a všem toto zvěstuji:
7. Tobě, Bože, čest a chvála, cesta tvá je svatá, stálá, jistě není jiného, Bože, tobě rovného. Ty jsi vpravdě ten věčný Pán, jenž věci divné činíš sám, ty své moci netajíš, v známost ji všem uvádíš.