Píseň EZ 501 - Svou bídu, Pane, tobě celou svěřuji

Zpěvník: Evangelický zpěvník (1979)
Začátek písně: Svou bídu, Pane, tobě celou svěřuji

O písni

editovat ]
O autorovi textu:
Henry Abraham César Malan, *7. 6. 1787 v Ženevě, †8. 5. 1864 ve Vandoeuvres. Reformovaný theolog, pastor a učitel na latinské škole v Ženevě. Rozporůplná osobnost probuzeneckého hnutí 19. století. Pocházel z francouzské rodiny, která se do Ženevy přistěhovala počátkem 18. století. Již ve škole byl považován za manuálně i intelektuálně mimořádně nadaného žáka. Po ročním obchodním studiu v Marseille začal studovat roku 1804 theologii ve svém rodném městě, kde mu také bylo roku 1810 uděleno kněžské svěcení ve Státní reformované církvi a začal zde vyučovat na latinské škole. Následujícího roku se oženil s Jenny Schönenbergovou, která mu porodila dvanáct dětí, hlavně s ním ale sdílela jeho další zápasy víry. Po nástupu do úřadu na něj působili jak Ochranovští bratři, tak i hnuní „Společenství“ - svobodných křesťanských církví, které zdůrazňovaly osobní obrácení ke Kristu, pietistické hodnoty, ale hlavně působily v industrialisující se společnosti mezi vrstvami obyvatel, které tradiční církve nedokázaly oslovit. Ovlivňovaly jej osobnosti těchto hnutí, jako Paul-Ami Bost, Louis Empaytaz či Emile Guers. Skotský kazatel Robert Haldane bývá označován za Malanova „duchovního otce“. Mezi lety 1814 a 1817 dochází u Malana k obratu, který jedni hodnotí jako odvrat od původní tolerance k přísnému dogmatismu a intoleranci (W. Troxler), jiní zase jako odvrat od sterilního racionalismu Státní církve k osobní autenticky prožívané zbožnosti (W. van der Zvaag). Roku 1816 pronesl serii kázání na téma „Ospravedlnění pouhou vírou“, která vyvolají odpor jeho kolegů. 1823 došlo k jeho sesazení jak z kazatelského tak z učitelského úřadu. Tou dobou Malan zakládá vlastní hnutí. Již dříve posbíral stoupence Bostova hnutí, roku 1820 postavil na vlastním pozemku „Kapli Svědectví“, kde se scházel rostoucí zástup stoupenců jeho probuzeneckých misií. Pro ně i pro školní děti skládal také své písně. Přesto stále usiloval o zachování spojení se Státní církví a to i po svém vyloučení. Očekávalo se, že se připojí ke svobodné církvi „Église du Bourg de four“, ale to odmítl, proto jej mnoho jeho stoupenců opustilo. Od roku 1830 podniká misijní cesty po Evropě - Anglie, Skotsko, Belgie, Holandsko, Francie … - všude je přijímán jako charismatický kazatel. Z tohoto období pochází největší počet jeho traktátů i duchovních písní. Když zemřel, zbytek jeho stále se zmenšujícího sborečku splynul se skotskou Presbyteriánskou církví.
Jeho písně jsou ve zpěvnících francouzských i holandských církví. V EZ jsou písně s Malanovými texty (442 a 501) i nápěvy (170, 197, 441 a 623); k písni 231 složil text i melodii.
Melodie jeho písní patří k těm, nad nimiž se odborníci pohoršují, nebo je zesměšňují, zejména pro jejich romantické figury. Argument, že splnily svůj účel, že v nich prostí lidé nalezli prostředek k vyjádření své víry, jako by jejich nižší kvalitu potvrzoval. Nebyly však složeny z důvodů uměleckých. Jejich podmanivost pro dobový vkus byla záměrná, vzhledem k lidem, na něž se Malanova misie zaměřovala.
Společným jmenovatelem textů je hříšník, prosící o odpuštění, ne však v ponurém tónu, spíš v jakési rozjásané radosti. Oproti tradiční pietistické zbožnosti se však nespokojuje pouze s tímto motivem - Malanův hříšník neprosí jen o odpuštění; touží být ze svého hříchu uzdraven a k tomu se dovolává Boží pomoci. Malanův modlitebník se svým hříchem zápasí, neboť hřích maří Boží plány. Jeho theologie klade důraz na „suverenitu Boží milosti“.
Další prameny: z četných Malanových biografií odkazuji pouze na César Malan (syn), La vie et les travaux de C.M. Ministre du Saint évangile dans l'église de Genève, W. van der Zwaag, César Malan (1787-1864), prediker van het Frans-Zwitserse Réveil. Více na adrese http://www.bautz.de/bbkl/m/malan_h.shtml a http://www.regard.eu.org/Livres.7/Cesar.Malan.Gagneur.d.ames/Index.html