Píseň EZ 189 - Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Zpěvník: Evangelický zpěvník (1979)
Začátek písně: Hrad přepevný jest Pán Bůh náš
Stejný nápěv jako: EZ 151
V jiném zpěvníku: EG 189, EKG 201
Biblický text (citát, či parafráze): Ž 46

O písni

editovat ]
O autorovi textu a melodie:
Dr. Martin Luther (*10. 11. 1483 v Eislebenu, †18. 2. 1546 tamtéž):
1501 - Student v Erfurtu
1505 - Magistr, vstoupil do augustiniánského klášera v Erfurtu
1507 - Knězem
1508 - Profesorem ve Wittenbergu
1512 - Doktor „svaté theologie“. Studiem epištoly k Římanům dospěl ke kritice
dosavadního církevního učení
1517 - 31. 10. přibil na dveře wittemberského kostela svých 95 thezí proti odpustkům. Tento akt je považován za začátek Lutherovy Reformace, někteří (už Kalvín) Reformace vůbec!
1520 - Probíhají disputace (osudná je lipská, kde se Luther přihlásí k Husovi), které mají za následek uvalení církevní klatby koncem roku
1521 - Církevní klatbu potvrzuje v květnu klatba říšská. Po fingovaném únosu na Wartburg pobývá deset měsíců pod ochranou saského kurfiřta Friedricha Moudrého. Zde začíná překládat Nový Zákon do němčiny a vydává programové reformační spisy
1523 - Počátek Lutherovy duchovní hudební tvorby: Píseň o bruselských evangelických mučednících a Balada o Božím úradku. Následují žalmové písně.
1524 - Povzbuzen Jednotou českých bratří odkládá mnišskou kutnu
1525 - Lutherův kritický rok: jeho stoupenci v čele s Thomasem Müntzerem vyvolají selské bouře. Luther je napomíná pastýřským listem, zároveň obhajuje jejich požadavky. Když však začnou loupit a vraždit, povzbudí kurfiřty k násilnému potlačení selské vzpoury a popravě jejích vůdců. Tím se dostal do pozice obhájce moci vrchnosti. Téhož roku se žení s Kathrin von Bora, bývalou cisterciáckou jeptiškou
1534 - Dokončil překlad Bible do němčiny
1546 - Zkrušen nemocemi a smrtí několika dětí umírá 18. 2. po záchvatu mrtvice
Luther - muzikant a básník zůstává poněkud ve stínu Luthera - reformátora. Poetické vyjadřování víry však u něj má nejen funkci katechetickou, ale i prožitkovou, neboť víra v jeho protischolastickém pojetí musí být především autenticky prožívána. Texty jeho písní se opírají o biblické texty (Žalmy) nebo středověké předlohy. Melodie vycházejí z církevních hymnů, neváhá však použít ani světských nápěvů, nebo tvořit vlastní melodie. Hrál na loutnu. Sepsal texty k písním 189, 286, 287, 407, 418, 419, 495, 579, 585 a 664; k písním 189, 287, 495 a 585 i melodie. Zejména č. 189 - Hrad přepevný (Ein feste Burg), parafráze Ž 46 - která je považována za jakousi hymnu Reformace, k ní složil dvě melodie: starší 189A a mladší 189B, která je nejvíc užívána v našich shromážděních.
EZ 189 - český text:
Hrad přepevný je Pán Bůh náš, | zbroj výborná i síla; | onť nás chrání když satanáš | své proti nám vysílá. | Ten starý nepřítel | zkazit by nás chtěl | moc a mnohá lest | hrozná zbraň jeho jest, | v světě nemá rovného.
Nástroj lidský jest v tom špatný, | snadní jsme my k zmožení. | Však hájí nás rek udatný, | jejž Bůh nám dal k spasení. | Kdo by ten byl , nevíš? | Jest Kristus Ježíš, | Bůh a Pán všeho, | a není jiného; | pole jistě obdrží.
Byť svět i plný ďáblů byl, | chtějících nás zhltiti, | však žádný by z nás neubyl, | musejí ustoupiti. | Kníže světa toho, | ač bouří mnoho, | co chce nespraví, | soud Boží ho dáví, | slovíčko jej porazí.
Ďábel, svět musejí jistě | ustoupit slovu jeho, | neb s námi jest v každém místě | Pán s dary Ducha svého. | Přijde-li na zmatek | čest, hrdlo, statek, | nechť sobě mají, | nic tím nezískají, | nebes nám však nechají.
EG 362 - německý text:
Ein feste Burg ist unser Gott, | Ein gute Wehr und Waffen. | Er hilft uns aus aller Not | die uns jetzt hat betroffen. | Der alt böse Feind | mit Ernst er's jetzt meint; | groß Macht und viel List | sein grausam Rüsstung ist, | auf Erd ist nicht seinsgleichen
Mit unsrer Macht ist nichts getan, | wir sind gar bald verloren; | es streit' für uns der rechte Mann, | den Gott hat selbst erkoren. | Fragst du, wer der ist; | Er heißt Jesus Christ, | der Herr Zebaoth, | und ist kein andrer Gott, | das Feld muß er behalten.
Und wenn die Welt voll Teufel wär | und wollt uns gar verschlingen, | so fürchten wir uns nicht so sehr, | es soll uns doch gelingen. | Der Fürst dieser Welt, | wie sau'r er sich stellt, | tut er uns doch nicht; | das macht, er ist gericht': | ein Wörtlein kann ihn fällen.
Das Wort sie sollen lassen stahn | und kein' Dank dazu haben; | er ist bei uns wohl auf dem Plan | mit seinem Geist und Gaben. | Nehmen sie den Leib, | Gut, Ehr, Kind und Weib: | laß fahren dahin, | sie haben's kein' Gewinn, | das Reich muß uns doch bleiben.