Diskuze k: Zápisek blogu: Krátké povzbuzení ke zpovědi

Krátký citát na téma zpověď z Většího katechismu Dr. Martina Luthera

Téma: Zpověď v srdci

Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 06. 08. 2011 21:22
Předmět: Zpověď v srdci

Navigace: link | přehled | fórum
Inu…zajímalo by mě, co na téma "zpověď" praví třeba také Jan Kalvín. Nějak jsem se toho v literatuře nedobral. Kalvínovy Instituce vyšly česky v r. 1951. Což je pro evangelíka fakt dávno…
A tak se dále pevně držím "zpovědi v srdci" - jak nás nabádá Dr. Martin Luther: "Když se sami odebereme někam do koutku a zpovídáme se samotnému Bohu".
Věřím, že to činíce, neminu se cílem…
Od: Uživatel Evangnetu Pavel Duchan <>
Kdy: 08. 08. 2011 22:24
Předmět: Re: Zpověď v srdci

Mohu požádat o zdroj?
Kalvínův text nikde nemám, 2. helvétské vyznání: (Kněžská zpověď a rozhřešení.) Věříme pak, že stačí takovéto otevřené vyznání, které se děje jen Bohu, buď soukromě mezi Bohem a hříšníkem, nebo veřejně v chrámu, v němž se pronáší obecné vyznání hříchů, a že k dosažení odpuštění hříchů není třeba, aby kdo své hříchy vyznával knězi a šeptal mu je do ucha, aby pak zase od něho slyšel rozhřešení <udílené> se vzkládáním rukou.a) V Písmech svatých přece není o tom ani nařízení ani příkladu. David osvědčuje: Hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého (Žalm 32, 5). Ale i Pán pravil, když nás učil modliti se a zároveň vyznávati hříchy: Takto se modlete: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, odpusť nám viny naše, jako i my odpouštíme svým vinníkům (Mat. 6, 9. 12). Jest tedy nutné,abychom vyznávali své hříchy Bohu, našemu Otci, a vešli v dobrou vůli se svým bližním, pakli jsme mu ublížili. O tomto druhu vyznání mluví apoštol Jakub (5, 16): Vyznávejte se jedni druhým ze hříchů. Když by však někdo, jsa stísněn tíhou hříchu a spletitými pokušeními, chtěl hledati radu, poučení a útěchu soukromě buď u služebníka církve2) neb u některého jiného bratra, vyučeného v zákoně Božím, nic proti tomu nemáme. Tak také velice schvalujeme i ono obecné a veřejné vyznání hříchů, obvyklé v chrámě a ve svatých shromážděních (o němž jsme se prve zmínili), poněvadž se shoduje s Písmem.
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 09. 08. 2011 12:12
Předmět: Re: Zpověď v srdci

To Pavel a otázka po zdroji:
- tu citaci z Luthera mám od H.G. Pöhlmanna "Kompendium evangelické dogmatiky", str. 330.
- co se týká Kalvínových "Institucí" - tak jsem je našel v el. podobě (PDF) na http://www.hcjb.cz/pdf/kalvin.pdf
Rád bych diskutoval, ale musím si dát čas na prostudování Kalvína… :)
Od: Uživatel Evangnetu Pavel Duchan <>
Kdy: 08. 08. 2011 23:06
Předmět: Re: Zpověď v srdci

Ještě můžu přihodit Bonhoefera, který je někde "mezi" :) z knihy "Život v obecenství" vytahuji pouze některé věty (s upřímnou snahou nezkreslit myšlenku):
Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějí se jim, kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou. / J20:23 /
"Takto se nám církeva s ní i bratři stávají Boží milostí. Bratr nyní stojí na místě Kristově a já nepořebuji před ním nic skrývat. Před ním, jako jediným z celého světa smím se ukázat jako hříšník, neboť zde působí Kristova pravda a jeho milosrdenství. Kristus se stal naším bratrem, aby nám pomohl. Teď skrze bratra Kristem zmocněného, jakoby před námi stál Kristus. Bratr stojí před námi jako znamení Boží pravdy a milosti. Přijímá na místě Kristově naše vyznání hříchů a na místě Kristově nám tyto hříchy odpouští. Zachovává tajemství naší zpovědi právě tak, jako je zachovává sám Bůh. Jdu-li k bratrské zpovědi, jdu k samotnému Bohu.
Zde hovoříme o zpovědi mezi dvěma věřícím. Aby bylo možno obnovit obecenství s celou církví, není nutné učinit vyznání vyznání hříchů předevšemi členy církve. V bratru, jemuž své hříchy vyznám a od něhož se mi dostává odpuštění, setkávám se již s celou církví. V obecenství skrze bratra je mi totiž darováno zároveň obecenství celé církve, neboť zde nejedná nikdo ve svém vlastním pověření nebo zmocnění, nýbrž v pověření Ježíše Krista, které platí celé církvi i když je realizováno jedincem. Kdo prožije obecenství bratrské zpovědi, nebude už nikdy víc osamocen.
Zpověď před bratrem je to nejhlubší pokoření. Působí bolest, sráží lidskou pýchu a snižuje člověka. Stát před bratrem jako hříšník, toť potupa sotva snesitelná. Vyznáním konkrétních hříchů umírá starý člověk před očima bratra potupnou smrtí. Protože se jedná o tak těžké pokoření, snažíme se znovu a znovu si namlouvat, že zpověď před bratrem není nutná."
Od: Uživatel Evangnetu David Geisler <>
Kdy: 09. 08. 2011 12:25
Předmět: Bonhoeffer a zpověď atd.

Ano… tu Bonhoeferovu knihu "Život v obecenství" jsem si taky letos pořídil. Nicméně jsem ji ještě celou neprošel. Takže můj příspěvek do diskuze by nebyl fundovaný.
Shledávám však, že nahlížíte, milý Pavle, své evangelictví více optikou augšpurského vyznání a tradice, že?
Díky Bohu ale, že českobratrští evangelíci jsou unionovanou reformační církví, nikoliv uniformním náboženským tělesem. Na oficiálním letáku SR ČCE se dokonce píše, že "…nepřerušenou tradicí vyrůstá (ČCE) z české reformace a z jejího setkání…s Lutherem, Melanchtonem, Zwinglim, Kalvínem, Bucerem a jejich dědici…hlásí se (ČCE) k dílům českých reformačních teologů…Hus, Jeroným Pražský, Mikuláš z Pelhřimova, Chelčický, Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav a Komenský, i k vlivu v Čechách a na Moravě usazených valdenských a novokřtěnců".
Což je celkem velký "pel-mel" zdrojů, na které může českobrtarský evangelík dnes ve svobodě a milosti Páně navazovat…
Od: Uživatel Evangnetu Pavel Duchan <>
Kdy: 09. 08. 2011 13:52
Předmět: Re: Bonhoeffer a zpověď atd.

Určitě ano.. dalo by se říct, že jsem jednou nohou katolík a hledám obdobné "vyžití" u evangelíků, kam jsem byl přiveden a kde jsem byl pokřtěn nějaký ten pátek (tak 700 jich bude) zpátky. Přeci jen, proselitismus se mi nelíbí a církevní turismus také ne.
Co se ČCE týká, tak jsem četl na webu, že se "učí z čtyř vyznání - 2.helvétského, aušpurského, bratrského a českého" jen jsem ještě nenašel nic, co by se z nich naučila.. Protože i to málo, co mají společné praktikováno (ne tak vyžadováno) není.. ale to je takový můj soukromý povzdech k tématu "učíme se" popřípadě "navazujeme". Můj osobní dojem je, že si často děláme co chceme a unijí to omlouváme. Vlastně tu vznikla atmosféra "všichni věří správně a nikdo do otho nikomu nesmí kecat" a tak se např. student teologie klidně ohání argumenty baptistů, vydává je za "ČCE pravověrné" a nepřijde mu na tom vlastně nic zvláštního. Ale to už kňourám příliš.
Díky za zdroj, podívám se doma do Pöhlmanna, kam ukazuje.