Aha, já jsem si říkal, že je mi to odněkud povědomé… (dostal jsem to letos na vánoce na takové záložce, už jsem to asi jednou rozebíral letos po vánocích (UaK130, začíná to už na straně 129 dole), jenže to zapadlo na stole pod vrstvami jiných papírů a já mám mozek "průtokový" a nepamatuji si to všechno přesně, ale jen v obrysech)… Františka z Assisi mám velmi rád. A také jsem to tehdy hodnotil "celkem dost dobré a hluboké, ale někde to takhle tedy nejde".

Ale tyhle pokyny platily možná ve středověku, (kdy míra tehdejšího Poznání neumožňovala konstruktivní Pochybnosti o otázkách Víry), a to, co jsem o nich napsal, není jen omezené "ajťácké" myšlení.

Považuji to za důležitou tezi, že nemáte slepě věřit, ale máte moudře pochybovat, o leckom a o lecčems, spíš možná o všem, snad kromě blízkých milovaných. Protože jedna z hlavních chyb dnešní společnosti je, že kolektivně příliš věříte různým lhářům. A že Láskou (a požadavkem vaší slepé (bezpodmínečné) lásky) se zaštiťují ti, kteří se snaží zabránit vaší obraně před Rozkladem.

Tohle jsou velmi důležité záležitosti, které je třeba důsledně opravit… Tyhle Františkovy teze nevadily ve Středověku, v tehdejší převážně křesťanské společnosti. Dnes nastala jiná doba, a otočili a překroutili vám leckteré vaše teze proti vám na zničení… Jdou-li na vás vlci, nemůžete křičet: buďme hodné ovečky, včetně našich hlídacích psů…