Rozumím, kam míříte, ale buďtě konkrétnější - jak si tu činnost s novými médii představujete? A hlavně - co by tam měla prezentovat církev jako celek? My vlastně nemáme zas až tak příliš jednotného materiálu, který by mohl církev jednoznačně reprezentovat. Největší váhu mají synodní dokumenty, ale zkuste si v demokratickém procesu produkovat zásadní texty, na kterých se shodnou zástupci ze všech koutů církve. (Právě na synodním textu o homosexualitě se ukazuje, jak těžké je dobrat se u nás jakž takž jednotného výstupu. A i tak k němu bude řada lidí mít řadu výhrad. Což ale neznamená, že jsou horšími evangelíky. Ostudou je naopak, když jim někdo jejich evangelictví upírá.)

Vedení církve rozhodně tak silnou pozici jako synod nemá. Na místní úrovni je bráno s rezervou: třebaže jeho členy máme rádi, tak není důvod, proč bychom se měli s jejich názory pokaždé ztotožnit. Tudíž i to, co se v médiích objeví, jsou jednotlivé hlasy, které zastupují jen určité proudy v církvi, nikoliv celou církev.

Abych to vyjádřil trochu obrazně: nás evangelíky prostě nebude sjednocovat magisterium (učitelský úřad církve), nýbrž kalich, ze kterého společně přijímáme.

Fakt je ten, že se do práce s médii nehrneme. Možná by nebylo od věci, kdyby staršovstvo kazateli uložilo: v neděli dopoledne budeš v kostele a ve všední den krom jiného také aspoň půl hodiny na netu a postaráš se o to a o to. Ale jak jsem už psal prve, jsme staromódní a soustředíme se na práci s lidmi v místě. Ostatně označení farář je odvozeno od slova pro "sousedství" či "okolní obydlí". Tam je práce dost, lidi mají jména a tváře. A pro většinu těchto lidí se život opravdu neodehrává na netu. Čímž nic neomlouvám, jenom konstatuji. A podotýkám, že se člověk nemůže rozkrájet.

Ten zmiňovaný alibismus ohledně SPEKu mi připadá taky trapný. SPEK je sdružení kazatelů, reprezentující jejich zájmy a postoje, nikoliv celou církev. Držet s ním basu opravdu není zapotřebí.