Psychologie není kompetentní v otázkách věčné spásy a posledního smyslu. Kde si to nárokuje a kde to od ní křesťané a křesťanky očekávají není jistě něco v pořádku. Ale jako křesťanům nám bylo darováno žít v tomto světě, o němž vyznáváme -řečeno tradičně- že je dobrým, ale "padlým" stvořením: a k němu patří i psychologické jevy a zákonitosti, kterými se zabývá psychologie: proto je dobré, až záhodné, když se s ní křesťan(ka) KRITICKY zabývá a nachává se jí poučit (nemluvě o tom, že mnozí psychologové byli a jsou křesťané, či židé): i tak poznává vlastní stvořenecké bytí, a tím i nějak svého Stvořitele.