Ano, souhlasím, jsou věci v tomto světě, které nám mohou posloužit jako inspirace pro práci v církvi. Jitro mě v tom vždycky inspiroval, ale ještě pro bratra Daggieho: Ap. Pavel v 1. listě do Korintu 2,1-4 píše: …nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic, než Krista ukřižovaného. Přišel jsme k vám sláb, s velkou bázní a chvěním, má řeč a mé kázání se neopírali o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. To myslím hovoří za vše. Pavel nezakládá svou víru na vědních oborech, ale na Kristu ukřižovaném. Vrací nás znovu pod kříž. Jestliže někde něco nefunguje, vrací nás napřed k pokání. Nikoliv k tomu, jak něcod dělat jinak, aby to fungovalo. Je pohodlné vžycky vidět jen omilostnění. Je důležité vědět, že Kristův kříž stačí na mé hříchy a stačí je přikrýt, ale opravdové pokání je oddělení se od hříšného postoje, stavu atd. Hřích je to, co nás oslabuje, co nás rozkládá. A zastavit rozklad tím, že se podívám, jak ten rozklad řeší ve světě a podle toho budu jednat? Vždyť svět neuznává slovo hřích, jeho následky nazývá často psychickými problémy, patologickými jevy a řeší to vědecky. Samozřejmě i zde se můžeme některé věci od světa učit (prevence a vypořádání se s takovými jevy ve společnosti) ale nezapomínejme, že lék je pouze v kříži. Pavel je sláb, ale nepoužívá vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale projevuje se Duchem a mocí. A tady je zásadní rozdíl, mezi naší církví a jinými ve světě, kde Bůh opravdu jedná a projevuje se Boží mocí. Myslím, že naše církev se dala cestou lidské moudrosti, ale takto rozklad zastavit nepůjde. Pavel se opírá o Boží moc, ne o vědecká slova, právě proto, aby se naše víra na moudrosti lidské nezakládala, ale na moci Boží. Lidská moudrost posuzuje Boží jednání vědecky. Může je nazvat fanatismem nebo sektou. Lidská moudrost chce vše držet pod kontrolou a ve svých normách, tak aby se Boží moc neprojevovala. Máme v tom, bratři a sestry, svobodu. Ať jde každý cestou, kterou chce. Já se budu opírat o moc Boží, protože takhle to je pro mne živá víra, která přitahuje zástupy. Víra, kde se projevuje Boží láska. Lidská moudrost, to je pro mne málo. Buďte požehnaní, nezapomínaje, kde požehnání hledat s vědomím, že jsou místa, kde je prokletí (kdo doufá v člověka). Vždycky mě vedlo k otázce, když člověk se rozhoduje podle své vůle a nehledá pro svá rozhodnutí Boží vůli, ale chceaby mu Bůh požehnal. Jsou však postoje apočiny, kde Boží požehnání prostě není.