1/ Milý bratře, pane faráři .. ad velké písmo, ano trochu mi ty kapitálky ujely. Asi jak mě ta naše krásná debata začíná bavit :)

2/ Ad Váš druhý odstavec - teď nevím, jestli si děláte legraci nebo toto myslíte vážně? Po tom všem, co tu zaznělo - četl jste to vůbec? Četl jste v jakém kontextu jsem ta vámi citovaná slova uvedl? :))))))))

3/ Ad má slova "POCHOPITELNĚ TO NENÍ MYŠLENO FYZICKY, ALE DUCHOVNĚ." samozřejmě neměla nic společného s doketismem. Nebo snad myslíte, že když Kristus vyzývá učedníky, aby se znovu narodili (Nikodém) nebo, aby pro něj ztratili svůj život, myslí to fyzicky? Že by měli spáchat sebevraždu? Jistě nikoliv, myslí to duchovně, symbolicky.

Říkáte "Podle mě však křesťanství stále trvá na důležitosti fyzického bytí." Ano, souhlasím a nevidím v tom žádný rozpor s tím, co jsem říkal. Opět nevím, jestli jste to dobře četl? Psal jsem přeci, že buddhismus učí jednotě protikladů, tedy i fyzického/pozemského a duchovního. Obojí je důležité, jedno bez druhého nedává smysl.

Dále píšete "Teď jde o tělo, trápí nás bolesti těla, pomíjivost těla a fyzické umírání. Zaslíbeno je "těla z mrtvých vzkříšení"."

Jinak teorie se zde zřejmě dost liší od reality, protože moderní boom západního zájmu o jógu, taoismus, zen, buddhismus, tantrismus atd právě z religionistického hlediska zřejmě dosti souvisí s tím, že tělo a fyzično bylo v evropských duchovních tradicích spíše opomíjeno ne-li přímo asketicky potlačováno. Právě tento fakt a zájem o znovuobjevování psycho-fyzických aspektů spirituality stál v katolicismu za zrodem hnutí "křesťanského zenu", tedy defacto snahy naučit se od buddhistů, jak se "modlit nejen duchem, ale i celým tělem". Buddhistická duchovní praxe je totiž silně spojena s naší tělesností, jednu z hlavních meditačních praxí je zde prosté sbdělé sledování našeho dechu či jiných fyzických procesů atd. Obdobně ale i třeba znovuobjevený zájem Západu o psychofyzickou metodu hesychasmu (Ježíšovy modlitby) východního pravoslaví apod.