Cestovné se řeší v oficiálním případě podle platných předpisů. Cestu na bohoslužby proplácí sbor, cestu na Synod proplácí ÚCK… Problém není v tom, že by člověk žádné peníze na cestu nedostal. V praxi zvláště od sboru nedostane výši, na kterou má ze zákona nárok, ale ani to není zas taková bolest. Jde mi o něco jiného. Zákon č. 218/1949 Sb. ve znění 562/2004 Sb v § 4 říká, že "Duchovní, kteří mají nárok na osobní požitky, mají též nárok na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výloh podle obecných předpisů" - kdo to má platit? Mají si na moji cestu na bohoslužby vybrat lidé mezi sebou, nebo by to měla být povinnost státu? V § 8 se píše, že "Stát hradí … řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou." Mně z toho vychází, že cesťák za cestu na bohoslužby by měl platit stát. Že by měl platit poštovné, služební telefony, sekretářku a tak - ale to se špatně vykazuje. Ten cesťak se vykazuje snadno a posíláním cesťáků na MKČR bychom státu každý týden velmi jasně ukázali, že mají něco dělat. My nemáme problém. Oni mají problém. My jsme jejich problém.