Myslím, že s křesťanskou vírou a s křesťanskou modlitbou je to podobné, jako když Karl Barth definoval další záležitost, která v církvi vyvolává hodně otázek - predestinaci: "Nejde o architekturu, ale o cestu." Interpretoval bych to tak, že nejtěžší je naplnit o dané věci předem vytvořenou představu - ať už svou či cizí.

Kristus odpověděl apoštolu Pavlovi, který v modlitbě zápasil: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se apoštol smířil s tím, že jeho představa zbožnosti nemusí být nutně tou pravou. A napsal něco, co bortí v křesťanství tzv. architekturu dokonalosti: "A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova." (2. Korintským 12,9)