Jenže to je právě to je ten hnus, velebnosti. Je mi fakticky líto, pokud neumíte přijmout jinou formu ocenění než peníze. U nás farář sborovým spolupracovníkům jednou za rok připraví oběd jako formu poděkování. Další způsob je ten, že lidem, kteří se podíleli na přípravě bohoslužeb jmenovitě poděkuje sestra kurátorka v ohláškách. (když už to tedy lidé musí vědět, aby vás poplácali po zádech) Pak jsou tady méně až skoro vůbec nahlas oceňovaní lidé - práce kurátora, staršovstva, sborové sestry a na pomyslném trůnu neoceněnosti sedí farář (to je můj pohled). A zde mám na mysli ocenění ve smyslu zpětné vazby, veřejné pochvaly, poděkování, atp. nikoliv peněz. Právě častý argument "vždyť za to bere peníze, tak o co jde" je ten, který vše zabíjí.

Pokud někde pomáhám, pak pomáhám proto, že mi to dává smysl. Ocenění je pak příjemné, jistě zásadní pro sílu motivace, ale nic to nemění na tom, že má motivace musí pocházet z potřeby/touhy pomoci. Věřím tomu, že se v tom co jste popsala neshodnete s každým farářem už pro to, co jsem psal v odstavci výše - ocenění má mnoho podob a finanční je pouze jedna z mnoha.