Taky si někdy říkám, zda vůbec máme nějaké "silné sbory". Ale je rozdíl, když někdo nemůže, protože holt nekrade, a když někdo nepomůže, aby se náhodou nepředal. Obávám se, že problém mnoha sborů je ve vlažnosti členů. Roční salár ve výši tří stovek je fakt výsměch, přitom kdyby každý člen v produktivním věku, který se někdy v životě osobně přihlásil k víře, dal ročně aspoň tisícovku, bylo by dost peněz pro všechny. A to jsme zase u duchovního jádra krize církve plné těch, co slovy Jardy Svobody z Trabandu "pálí, doutnají, nehoří". Vidím v tom plod určité teologie a tzv. "lidového" charakteru ČCE, i když už k němu není důvod, když v "lidu" představujeme naprostou menšinu.